Testy

Denon DCD-800NE

2018 11 16 TST Denon DCD 800NE 1

Japonský Denon je jednou ze stálic high fidelity a toto jméno znají i ti, kteří se normálně o elektroniku zase tak moc nezajímají. Dost možná to souvisí i s tím, že značka je na světě už více než 100 let, čímž se tedy nemůže pochlubit zrovna moc dalších výrobců. Nejnovějším přírůstkem do nabídky této legendární značky je sérii 800 - dostupná sada přístrojů, která je archetypem klasického hi-fi pro každého.

Denon zůstává v současnosti jedním z nemnoha výrobců, kteří jsou věrní krom streamování i roztáčení stříbrných kotoučků - DCD-800NE je totiž CD přehrávač, který s ještě čtyřmístnou cenovkou vlastně nemá zrovna moc konkurence. Také má naprosto běžné rozměry s šířkou 43,4 cm, hloubkou 27,5 cm a výškou 10,7 cm, to vše při váze 4,5 kg.

Na první pohled je to naprosto klasický Denon - čelní panel má ortodoxní tvary i rozložení prvků. Uprostřed jsou kovová dvířka mechaniky, na ně rozměrově navazuje jednoduchý displej. Vlevo je klasické spínací tlačítko a pod ním USB port pro připojení datových pamětí s hudebními soubory (od MP3 až po WAV, FLAC, AIFF i DSD). V pravé části je šestice ovládacích tlačítek a všechno dohromady je prostě pěkně zpracované.

2018 11 16 TST Denon DCD 800NE 2

Zadní strana je naprosto minimalistická - napájecí kabel je připojený napevno v pravém horním rohu, signálové výstupy jsou v levém dolním rohu. Nemůžete se splést, protože je tu pouze jediný pár analogových cinchů; pro ty, kteří nechtějí spoléhat na vnitřní D/A převodník, jsou k dispozici i digitální výstupy - jeden optický a jeden koaxiální. Dvojice 3,5 mm jacků slouží pro signály čidla infračerveného dálkového ovládání - jeden jack je vstupní, jeden výstupní.

Osazena je klasická mechanika s podporou Red Book formátu, o převod digitálních dat se stará čip Burr Brown 1795 s rozlišením 32 bit / 192 kHz. Zpracování signálu probíhá dále technologií Advanced AL32 Plus - jde vlastně o vyhlazování digitálních "schodů", interpolace má za úkol křivku přizpůsobit kýžené analogové spojitosti.

2018 11 16 TST Denon DCD 800NE 3

Na to, jak vlastně dostupný přehrávač je, tak si Denon dal dost práce s rozložením vnitřních komponentů - třeba maličký transformátorek je pěkně daleko od audio součástek a vůbec se zdá, že bloky obvodů mají hlavu a patu. Na danou cenu je nadstandardní i to, že jsou tu dva oscilátory - jeden pro frekvence na bázi 44,1 kHz a druhý na bázi 48 kHz. Pokud nicméně chcete, lze aktivovat systém Pure Direct, který načtená data bez úprav předává na analogové výstupy.

Přehrávač kompaktních disků jsme poslouchali v exkluzivní poslechové místnosti dovozce s doladěnými akustickými podmínkami - poslouchalo se primárně se zesilovačem PMA-800NE stejného výrobce, ale také s elektronikou Rotel a McIntosh. Porovnávalo se také s gramofonem DP-450USB nebo streamerem DNP-800NE. Poslouchali jsme přes evropskou variaci série Signature od amerických Polk (S60e, S55e a S20e) a přes novou řadu 600 od Bowers&Wilkins. Propojeno bylo reprokabely LS-1603 od InAkustik nebo různými signálovými kabely z nižších řad stejného výrobce.

2018 11 16 TST Denon DCD 800NE 4

Houpavý bas v "Pink Panther Theme" ("Test Demo CD Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111134) byla vřelý, bohatý a maličko měkčí - prostě takový, na jaký jsme u Denonu zvyklí. Zdá se, že oproti předchozím inkarnacím ale nabízí série 800NE o něco lepší artikulaci a férovou čitelnost nejhlubších tónů. Zvuku je dost a i když je spíše uvolněný, než razantní, bohatost je příjemná.

Tak i vokál Julie Stone v souznění s bratrem Angusem v "I´m Not Yours" ("Groove Into Bits Vol. 2" | 2014 | STS Digital | STS-6111132) není nějak technicky plochý, ale s dotekem hebkosti a vřelosti se snaží být pěkně plný. Je to už vkusně uspořádané, byť ne nijak oslnivě detailní - prostě solidní podání hlasů jako celku a pokud se do světa DCD-800NE vydáte z hájemství drahých komponentů, tak si budete říkat, že je to vlastně i lepší, než byste čekali. Tohle je základní hi-fi jak má být.

2018 11 16 TST Denon DCD 800NE 6

Cinkot a šustot činelů a dalších perkusí v "The Drum Shop" ("The Absolute Sound Reference Vol. 2" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) byl férově oddělený, takový civilní a snad o něco techničtější, než u nižších pásem. Stále to ale není tvrdé, je to vlastně spíše klidný zvuk s vkusnou jemností. Docela pěkně a s ohledem na cenu dokonce opravdu dobře se pak vypořádá s tonalitou a bohatstvím odstínů kovových tónů.

Jak už bylo řečeno, styl prezentace DCD-800NE je spíše měkčí, kulatý a takový uvolněný - ostatně tak navazuje do velké míry na firemní tradici. Když přijde na výrazně dynamické špičky Coplandovy "přestřelky" v "Gun Battle" ("Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139), přehrávač je sice opravdu měkčí, ale vlastně solidně ukázněný a decentní, pocitově se zvuk ani pod dynamickými rázy nehroutí a navíc v kombinaci s naopak živějším PMA-800NE je přednes sestavy "právě tak akorát".

2018 11 16 TST Denon DCD 800NE 7

"Don´t cry it´s only rhythm" od Grace Jones ("Extended Dynamic Experience 1" | 2015 | STS Digital | STS-6111143) je ve své relativní jednoduchosti plná drobných detailů a jemností, do nichž je radost pronikat. Přehrávač byl slušně čistý a otevřený, byť v takovém tom trochu "do hezka" posunutém zvuku není úplně prostor pro analytičnost. Na poměry dané kategorie je to však - a to slovo tu již zaznělo, protože k Denonu právem patří - důstojný zvuk.

Měkčí a maličko rozvolněnější ladění DCD-800NE vám sice možná nepředestře samo o sobě nějak holografickou hudební scénu v "Thus saith my Cloris brite" Johna Wilbyho ("The Absolute Sound Reference Vol. 3" | 2017 | STS Digital | STS-6111164), na druhou stranu zejména ve spojení s PMA-800NE je to slušný pravolevý obraz, který sice možná tak úplně "nezařezává" nebo nemá kdovíjakou hloubku, ale orientace v hudbě prostě není špatná.

2018 11 16 TST Denon DCD 800NE 9

V čem si pak je Denon jistý v kramflecích, to je celková pohodovost, s níž umí hudbu prodat - DCD-800NE si vlastně na nic nehraje a proto i poměrně vrstevnatá "Vuolgge Mu Mielde Bassivarrái" od Mari Boine ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149) vyzněla nakonec tak nějak příjemně. S takovou tou hladkou barevností, s pocitem bohatosti a netechničnosti, což je nakonec snadno poslouchatelný mix.

Za čtyřmístnou cenovku si v dnešním světě high fidelity koupíte už jen relativně málo seriózně provedených výrobků, jak se ale zdá, tak přehrávač CD DCD-800NE je jedním z takových. I z něj je sice cítit, že jeho výrobce tuší, že s přehráváním kompaktních disků v této nízké cenové třídě bude brzy v masovém měřítku konec a stane se z něj koníček pro ty, kteří budou holdovat drahým a velkým strojům - a tak vlastně všechna digitální rozhraní a vůbec takovou tu další přidanou hodnotu dnes najdete přímo v zesilovači a ne v přehrávači (a ono je to vlastně nakonec asi i pohodlnější). Pokud nicméně hledáte důstojnou cestu, jak za co nejrozumnější peníze přehrávat stříbrné kotoučky a jak si je užít v hebkém, hladkém a vřelém zvuku Denon, pak DCD-800NE představuje dobrou investici a v dané kategorii dobrý standard.

 

 

--- --- --- --- ---

KLADY

+ příjemná cena za dobře vyrobený přístroj

+ poctivý zvukový standard

+ hladký a barevný zvuk

ZÁPORY

- vlastně nic, vzhledem k financím

Denon PMA-800NE

2018 11 16 TST Denon PMA 800NE 1

Přestože se po více než 100 letech na trhu v nabídce tradičního japonského výrobce high-fidelity elektroniky objevují i lifestyle zesillovače (malé, moderně vypadající a nepříliš drahé), nezapomínají v Denonu ani na klasické hi-fi - tedy dostupné, ale poctivě provedené přístroje, tedy komponenty odpovídající vizuálně i technicky představám zakořeněným během posledních 50 let doby polovodičové. Aktuálním zhmotněním "klasického hi-fi" v segmentu zesilovačů je pak u Japonců model PMA-800NE.

Už na první pohled je to standardní Denon, nepřekvapivý a solidní. Mírně prohnutý čelní hliníkový panel, charakteristicky vyvedené ovládací prvky a celkový dojem serióznosti prostě nelze přehlédnout. Dominantou předního panelu je centrálně lokalizovaný ovladač hlasitosti - pěkný obrobek vsazený do mírné prohlubně nejen dobře vypadá, ale má i příjemně hladký chod.

Vpravo od něj jsou tři malinká tlačítka (dvě pro (de)aktivaci toho kterého reproduktorového výstupu a jedno pro volbu MM/MC standardu zesílení přenoskového předzesilovače), dioda indikující aktivaci digitálních vstupů a zmenšenina regulátoru hlasitosti, kterou se kruhově volí kýžené vstupy. Po levé straně jsou ještě výraznější zmenšeniny zmíněného prvku, kterými se ovládají tónové korekce (+/- 8 dB pro basy, pro výšky a vyvážení kanálů). Nad nimi je dvojice maličkých tlačítek, jedno aktivuje "analogový režim", druhé zmíněné korekce vyřazuje ze signálové cesty. Pak už je tu samozřejmě jen typické spínací tlačítko a kousek pod ním 6,3 mm výstup na sluchátka.

2018 11 16 TST Denon PMA 800NE 2

Zadní panel vás vezme tak trošku zpátky na zem - napájecí kabel je pevně integrovaný, reproterminály mají vzhledem k ceně nepřekvapivou formu a je jich tady celkem osm (tedy klasicky sada A a B). Ve spodní řadě je pět párů analogových cinchových vstupů, z čehož jeden je určený pro gramofonové přenosky a má blízký zemnící kolík. Poslední vstup "Recorder" je podle očekávání vybaven také nahrávacím výstupem. Jak káže moderní doba, zesilovač v sobě má i digitální rozhraní - konkrétně tři optické a jeden koaxiální digitální vstup. Dvojice 3,5 mm jacků slouží pro vstup a výstup pokynů z externího infračerveného čidla.

7,5 kg vážící stroj vám zabere v zásadě tu nejklasičtější možnou plochu - na šířku má zesilovač 43,4 cm, do hloubky 30,7 cm a na výšku 12,2 cm. Za váhou stojí i celkem robustní zakrytovaný transformátor na EI jádře, který má oddělená vinutí pro audio a ovládací obvody, napájecí část je oddělena přepážkou tvořenou mohutným chladičem. Stejně tak je pečlivě odizolovaná i sekce digitálních vstupů s čipem Texas Instruments PCM5141 s rozlišením 24 / 192 - digitální vstupy navíc můžete úplně vypnout, pokud na předním panelu stisknete tlačítko analogového režimu.

2018 11 16 TST Denon PMA 800NE 3

Zesilovač je koncipovaný diskrétním způsobem a tranzistory pracují v push-pull systému, kdykoliv je na nich přítomný audio signál, vypíná se automaticky kontrolní mikroprocesor, aby tím zajistil co nejčistší práci obvodů. Výstupní výkon je 50 Wattů do 8 ohm, respektive 75 Wattů do 4 ohm. Denon udává harmonické zkreslení pod úrovní 0,01% a odstup signálu a šumu přes 105 dB.

Zesilovač Denon PMA-800NE jsme poslouchali v exkluzivní a akusticky vyladěné místnosti dovozce, kde jim společnost dělal přehrávač DCD-800NE, ale také streamer DNP-800NE nebo gramofon DP-450USB, vše ze stejné stáje. Srovnávali jsme s různými modely Rotel a McIntosh a to na reprosoutavách Bowers&Wilkins řady 600 nebo také evropské mutaci série Signature amerických Polk - S60e, S55e nebo S20e. Propojeno bylo kabely InAkustik základních řad a reprokabelem LS-1603.

2018 11 16 TST Denon PMA 800NE 4

Se správnými, tedy lehce "jdoucími" reprosoustavami, vás až šokuje, jak dobrou kontrolu basového pásma na poměry své třídy PMA-800NE umí ukázat. A vlastně nejen s jednoduchými reprosoustavami, velmi snaživě se zesilovač prezentuje vlastně s jakýmikoliv, je agilní a jist, snaží se a dodává překvapivě mnoho energie. Samozřejmě, že tu není nijak obrovský objem či taková ta mohutnost, hutnost, je to spíše až civilní přednes. V dané třídě ale houpavá linka v "Pink Panther Theme" ("Test Demo CD Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111134) brnkala pěkně živě, měla drajv a vůbec - takhle by se prostě mělo chovat dostupné hi-fi.

Podobně i střední pásmo, třeba zpěv Julie Stone ve skladbě "I´m Not Yours" jejího bratra Anguse ("Groove Into Bits Vol. 2" | 2014 | STS Digital | STS-6111132) - ten je solidně transparentně podaný, zvuk je pevný a vokál jako takový prostě zřetelný. Je to samozřejmě zvuk, který se nepídí po jemnůstkách, ale jako celek působí všechno "nezapatlaně", dostatečně konkrétně a opět až trochu civilně. Je to sice možná maličko odklon od takového toho do tepla laděného, příjemně měkkého zvuku Denon, ale neztratila se kultivovanost, zato přibyla kontrola a autorita.

2018 11 16 TST Denon PMA 800NE 5

V takto dostupných úrovních se ne úplně zřídka snaha o takovou na zemi pevně stojící realističnost a kontrolu, kterou PMA-800NE vlastně tak trochu k překvapení všech skutečně má, tak taková snaha často končí ostrostí na výškách a pocitem jakéhosi tlaku a nervozity, případně "zachumlanou" měkkostí, v níž se skryje ledacos - ne tak u PMA-800NE, kde cinkot a břinkot perkusí v "The Drum Shop" ("The Absolute Sound Reference Vol. 2" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) zněl opět solidně. Je to prostě přiměřená prezentace, kov je už slušně znělý a zesilovač působí svižně, takže to není takový ten "stejnošum", ale spousta tónů s překvapivě dobrým oddělením a konkrétností.

Poměrně silně a energicky působící zvuk dokáže udržet pod kontrolou - tedy pod kontrolou více než důstojnou své cenové třídě - i úderné dynamické špičky v Coplandově "Gun Battle" ("Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139) jsou slušné. Je dobré říct, že to není úplně velký a dramaticky hutný, důrazný zvuk, ale má to solidní kontrolu a pevnost a v zásadě jakékoliv připojené reprosoustavy působily, že mají dostatek autority a energie.

2018 11 16 TST Denon PMA 800NE 6

Pevný, vkusně transparentní a pocitově nepřikrášlovaný a nezakulacovaný zvuk vám dokáže rozkrýt už solidní množství detailů - třeba v "Don´t cry it´s only rhythm" Grace Jones ("Extended Dynamic Experience 1" | 2015 | STS Digital | STS-6111143) byla čitelnost fajnová. Samozřejmě, že ty nejemnější odstíny cinknutí a dozvuky činelu tu tak nějak nejsou, není tu ani takový ten pocit nuancí, které podtrhují živost nahrávky, ale na danou ligu nadstandardní čistota a jakási přímočarost a nenačančanost jako kdyby nic neskrývaly a hudba je blíž, než je "za deset a něco" běžné.

Ona ukázněnost je patrná i na tom, že stereo obraz v "Thus saith my Cloris brite" Johna Wilbyeho ("The Absolute Sound Reference Vol. 3" | 2017 | STS Digital | STS-6111164) nemá problém v pravolevé pevnosti a přehlednosti, nástroje mají dobrou lokalizaci, není to stručně řečeno žádný chumel. Možná tu je hloubka jen naznačená, ale kontrola je solidní, navíc se správnými reprosoustavami je tu i pocit pěkné vzdušnosti.

2018 11 16 TST Denon PMA 800NE 9

Nejvýraznější změnou oproti předchozím generacím nejdostupnějších Denonů je schopnost hrát už se solidní spořádaností, nadstandardní energií a takovým jaksi jistým a celkově zábavným způsobem, jímž i komplexní "Vuolgge Mu Mielde Bassivarrái" Mari Boine ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149) vyznívá kontrolovaně, má tah na branku a jen stěží najdete sebevědomější a "funkčnější" přednes po všech stránkách.

To, že Denon ve svých zkušenostech patří mezi autority v oboru a jméno této značky se právem vyslovuje s respektem, to tito Japonci podtrhli i s novou řadou 800NE. Finančně přátelský, výbavou solidní a hlavně svým zvukem, který má dobrou kontrolu odspodu a až překvapivou zřetelnost, nadstandardně dobrý - takový je integrovaný zesilovač PMA-800NE, který přináší ve své kategorii opravdu vysoké standardy a lepší vstup do třídy seriózního hi-fi si jen tak nepořídíte.

Kč 12 990,-

FOTOGALERIE

 

  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-2.JPG
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-3.JPG
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-4.JPG
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-5.jpg
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-6.JPG
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-7.JPG
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-8.JPG
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-9.JPG
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-10.JPG
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-11.JPG
  • Click to enlarge image 2018-11-16-TST-Denon-PMA-800NE-12.JPG
  •  

 

--- --- --- --- ---

KLADY

+ za dané peníze výtečně kontrolovaný zvuk

+ pocit energičnosti, opět pro danou třídu netypický

+ "použitelné" digitální vstupy

+ celkově dobře vyladěné dostupné hi-fi

ZÁPORY

- patrně nic za dané peníze

Scansonic A200 - malý, stylový, digitální Hi-Fi zesilovač
Dostupné, designově velmi pěkné, uživatelsky jednoduché a poslechově nekonfliktní lifestylové řešení pro toho, kdo chce ozvučit počítač, televizi či přehrávač.
 

 

Dánský Scansonic, který patří do skupiny se značkami Dantax a Raidho, není jen výrobcem lifestylových a cenově atraktivních produktů, ale v portfoliu má i elektroniku, mimo jiné stylový a kompaktní integrovaný zesilovač A200, který dobře poslouží tam, kde je třeba efektního vzhledu, malých rozměrů a dobré ceny.

Vzhled a konstrukce

A200 se ukrývá v podlouhlém kvádru s povrchem ve vysokém lesku, který s rozměry 15 x 7 x 25,5 cm (š x v x h) vtěsnáte kamkoliv a to i díky váze 2,4 kg. Při pohledu zepředu tvoří dominantu bílá (nebo černá, to podle provedení pochopitelně) plocha s centrálně umístěným regulátorem hlasitosti, který po stlačení přepíná vstupy - naprosto srozumitelný minimalismus v praxi. Ten po otočení zapne zesilovač a tím se rozzáří jak logo výrobce, tak označení "minimate" a modré obroubení knobu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

 

Tělo zesilovače je kovové, bytelné a důvěryhodné, všechny konektory se na něm vešly dozadu. Na jedné straně najdete kolébkový vypínač a pod ním jednoduchou malou napájecí zásuvku, vedle dva páry reproterminálů, jejichž jediným limitem je relativní blízkost a sada vstupů a výstupů. Ty zahrnují jak analogový vstup v podobě 3,5 mm jacku, tak dvojici vstupů digitálním, vtělených do optického a koaxiálního konektoru. Přes další cinch můžete připojit subwoofer, protože jde o monofonní signálový výstup. To vše doplňuje USB port, který je ale bohužel určený jen pro napájení externích zařízení typu telefonu či bluetooth modulu a poslední 3,5 mm jack poslouží k připojení sluchátek, což ovšem není zrovna dvakrát praktické a víc by zafungoval vepředu.

Klepněte pro větší obrázek

Uvnitř těla A200 tepe digitální zesilovač, dávající na terminály velmi slušný výkon 100 Wattů. V souladu s tím, že přístroj je určen pro lifestyle nasazení a snad i proto výrobce žádné další podrobnosti neuvádí.

Na čem jsme poslouchali

Malý zesilovač jsme testovali v kombinaci se zdroji signálu OPPO BDP-105D, Cambridge CXC nebo gramofonem Pro-Ject Elemental s Pro-Ject Phono Box. Poměřovalo se s Naim Nait XS + Naim FlatCap XS či Cambridge CXA80 a Norma Revo IPA-70B. Hrálo se na Harbeth Monitor 30, Xavian Perla a Xavian Premio, ale chvíli i přes Scansonic S9 a to výhradně přes kabely TelluriumQ Silver a Black.

 

Zvuk

Kouzlo digitálního zesilovače je zejména v tom, že jeho zvuk působí rychle a úderně. Tak i basa ve "Spiritual" Pata Methenyho a Charlieho Hadena ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) se zdála svižná a pružná, navíc i celkem pevná, což je v dané cenové kategorii a tím více s ohledem na rozměry přístroje, věc neobvyklá. Je fakt, že cítíte, že zesilovač rozhodně neříká poslední slovo v oblasti hloubky či autority spodních tónů, není to hřmotný a mohutný tón, když Haden drnkne o strunu, spíše decentní a lehčí, byť pevné zabrouknutí. Kontury navíc působí přesnější, než je tomu u většiny (často spíše měkčeji laděných) zesilovačů této cenové třídy. Nesmíte to však přehnat s hlasitostí, tam už pak je cítit, že zesilovači se nedostává páry.

I velmi náročný vokál Adriany Kučerové z "Eat the sun, part I" (Oskar Rózsa | "Under My Spell" | 2009 | Pavián Records | PM0042-2) zazněl v celkem rychlém podání, transparentněji, než je za dané peníze zvykem, byť bylo kdesi v pozadí možno vycítit trochu techničtější, méně osobní tón. Celkovou čistotou a rozlišením ale odpovídá nárokům dané třídy a pokud neočekáváte orgie barev a objemu (pak hledejte nějaké levné elektronky), budete spokojeni. Skupina vokalistů také zůstává spíše nerozdělenou skupinou, byť s pocitem více znějících hlasů a ne nečitelného chumlu.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Velmi energicky se pak Scansonic A200 položil do nejvyšších kmitočtů, zvonivé kovové perkuse v "Ralph´s New Blues" od The Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) zvládl v klidu, s - pravda - trošku menším objemem, ale férovou kontrolou a konkrétností. Lehce expresivnější nota, na kterou zesilovač u nejvyšších kmitočtů hraje, se snad až s výjimkou opravdu vysokých hlasitostí nezvrhává do tvrdosti. Činel byl rozumně prokreslený, vibrafon by si pak možná zasloužil trošku objemu a kulatosti navrch.

Možná je poměrně smělé chtít po tak dostupném stroji reprodukci Mussorgského "Velké brány kyjevské" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901), ale i tady si malý A200 vede na poměry své třídy slušně. Co chybí reálné dynamice dohání A200 dravostí a energičností projevu, byť by tu možná mohlo být trochu více objemu a třeba u velkého bubnu by mohlo být cítit o kousek větší objem vzduchu a jaksi větší hmotu samotného nástroje. Zvuk, zdá se, dává přednost spíše přesnosti a maximální možné kontrole před rozmáchlostí, která ale velkým orchestrálním skladbám sluší.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 

Na první poslech máte také pocit, že A200 je nebývale detailní, jde ale opět spíše o onu kontrolu a rychlost; jinak třeba rozlišením v "Puer natus est nobis" v podání Benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725) nevybočuje Scansonic A200 ze své třídy, byť tam určitě patří k těm velmi dobrým. Třeba echo velkého chrámového prostoru je tu slyšet jen velmi málo a hlasy jsou jednou semknutou skupinou, ale už trochu začíná být možné nahlédnout do ní a vnímat tu jeden, tu jiný vokál.

Rozložení nástrojů v "Toujours" od Sabiny ("Naim Collected_01" | 2015 | Naim Audio | naimcd215) bylo dobré, nicméně lokalizace v pravolevém směru byla trochu vágnější, předozadní prostor byl tu pak v podstatě nebyl, ale to není v rámci kategorie nic úplně netypického. Scéna nicméně nepůsobí "zašmodrchaným" dojmem.

Klepněte pro větší obrázek

Scansonic A200 má rychlost a říz, takže třeba i rocková "The bravery of being out of range" Rogera Waterse ("Amused to death" | 1992 | Columbia | 468761 2) byla slušně zorganizovaná, pevná a energická, šlapala a drala se kupředu, byť k úplné dokonalosti by jí slušel větší objem.

Verdikt

Kompaktní zesilovač Scansonic A200 je lifestylovým řešením pro ty, kteří chtějí stroj za rozumné peníze, záleží jim na rozumné výbavě, díky které ozvučí třeba počítač, televizi i nějaký ten přehrávač a rádi se nechají strhnout řízným, rychlým a energickým projevem. Dá se pak celkem očekávat, že právě u nich nebude vadit ani to, že zesilovač se u náročných dynamických kusů typu velkého orchestru trochu zadýchává, nebo že hudební scéna není precizně holografická ve všech třech osách.

Jakožto dostupné, designově velmi pěkné, uživatelsky jednoduché a poslechově nekonfliktní a snadno konzumovatelné řešení Scansonic A200 funguje. Není to audiofilský přístup k reprodukci, ale své příznivce si jako kompaktní ozvučení na stůl, k televizi nebo do designového interiéru určitě najde.

Klady

+ kompaktnost
+ vzhled
+ příjemně nízká cena
+ celkem solidní konektivita
+ za dané peníze rychlý a celkem přesný zvuk

Zápory

- není to úplně audiofilské zvukové pojetí

 

Mitchtell&Johnson GL2

2018 10 24 TST Mitchell Johnson GL2 1

Značka Mitchell&Johnson nepatří mezi kdovíjak zavedená jména ve světě hi-fi techniky, ale funguje v Londýně od roku 2012, takže nějakou historii za sebou už přeci jen má. Na poměrně malou společnost má v nabídce poměrně široké spektrum produktů - jsou tu zesilovače, CD přehrávače, přehrávače síťové a další, největší "díru do světa" firma prozatím udělala se svou nabídkou sluchátek. Zejména proto, že třeba kombinují klasické kónické reproduktory s elekrostatickými.

Právě takovou kombinací se může pyšnit i model GL2, což jsou dle slov výrobce "lehká a mobilní sluchátka". GL2 mají pěkné mušle z pravého ořechového dřeva, z vnější strany jsou ukončeny plnou oválnou hliníkovou plochou, která slouží jednak jako styk s kovovým týlním mostem, jednak slouží i jako indikace, že sluchátka jsou uzavřená. Mušle se opracovávají ručně a zvolený materiál prý podporuje přirozenost reprodukce.

Hliníkový týlní most má jen trochu polstrování, vzhledem k nepříliš velké hmotnosti sluchátek ale není problém s komfortem nošení, mušle se dají poměrně daleko vysunout a sluchátka se tak přizpůsobí i větším hlavám. Kontakt s ušima zajišťují poměrně bohaté náušníky z umělotiny, které ovšem dobře sedí, pruží a nechávají uším poměrně dost prostoru.

2018 10 24 TST Mitchell Johnson GL2 2

Každopádně celkové zpracování - včetně detailu jako je pěkný odpojitelný kabel s 3,5 mm jackem - působí důstojně vzhledem k ceně.

Kouzlo, na které firma vsází, je ale skryto uvnitř mušlí - jde o kombinaci 4 cm kompozitního širokopásmového měniče se středovou kopulkou a nevelké plošky elektrostatického reproduktoru. Ten druhý jmenovaný je pak zabudovaný v náklonu 20 stupňů, aby se osy obou protnuly na žádoucím místě. Dělící frekvence mezi reproduktory je nastavena na úroveň 4 000 Hz, takže jde vlastně o poctivě dvoupásmová sluchátka.

Zajímavé je, že firemní technologie elektrostatického řešení Electrostatz nepotřebuje k provozu vysoké napětí, které nutí uživatele u běžných ESL modelů používat zesilovač. GL2 (a ani ostatní sluchátka firmy) to nepotřebují, protože ač jde stále o tenounkou a lehounkou membránu mezi dvěma statory, audio signál prochází přes step-up transformátor a membrána samotná je nevodivá a místo napětí je tu přítomný trvalý náboj.

Výrobce u nich udává frekvenční odezvu 12 - 45 000 Hz, impedanci 32 ohm a celkové harmonické zkreslení (bez udaných podmínek) pod hranicí 0,5%.

2018 10 24 TST Mitchell Johnson GL2 3

GL2 jsme měli možnost poslouchat na OPPO UDP-205, na Teac NT-503 ale třeba i na výstupu z iPhone 6 či přes Apogee Groove a Chord Mojo. Srovnávali jsme se beyerdynamic Amiron homeSennheiser HD 26 Pro nebo Koss Porta Pro CZ či Porta Pro Wireless a dalšími.

Pusťte si "Pink Panther Theme" ("Test Demo CD Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111134) a úvodní veleznámou basovou linku si opravdu užijete. Sluchátka nabízí totiž za dané peníze super bas - hutný, broukavý, robustní a přitom už pěkně propracovaný. Bohatý a barevný spodek je spíše kulatý, nepostrádá ale sílu a každý tón působí precizně zakomponovaným dojmem. Líbilo se nám, že přes měkkost a poddajnost máte stále pocit více než dostatečné pevnosti - není to ještě sluchátkový top-end, ale na vlastně v dnešním světě zaplatitelná sluchátka odvádí GL2 výtečnou práci.

I ve středu frekvenčního pásma působí GL2 solidně čistý, dobře čitelným dojmem - vokály Anguse a Julie Stonových v "I´m not yours" ("Groove Into Bits Vol. 2" | 2014 | STS Digital | STS-6111132) jsou znělé, energické a mají takový ten vjem tělesnosti, že to není pouze éterický hlásek přicházející z jediného bodu. Možná, že Mitchell&Johnson nenabízí v modelu GL2 úplný etalon transparentnosti, ale přesto jsou vokály zřetelné a srozumitelné a právě díky energii k nim máte při poslechu pocitově blízko - právě tady padne po nějakých 100 hodinách rozehrávání ona bariéra jisté zabalenosti a tuposti, kterou byste se neměli nechat po vybalení vyděsit.

2018 10 24 TST Mitchell Johnson GL2 4

Cinkot a chřestot perkusí v "The Drum Shop" ("The Absolute Sound Reference Vol. 2" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) profituje velmi významnou měrou z přítomnosti elektrostatického tweeteru - ten je totiž mimořádně rychlý, skvěle prokresluje a odděluje jednotlivé tóny; přitom ale nepůsobí svým charakterem nějak odtrženě ani zbytečně étericky, tvoří s masivnějším zvukem středobasu velmi rozumný celek. Je pak vysloveně výtečný co do schopnosti přenést energii úderu do činelu, tóny jsou krásně zřetelné, dění je skvěle propracované a cítíte, že zvuk nekončí u 20 kHz a nic se tu netají.

Dostatečnou razanci a dynamičnost je třeba i přes nízkou impedanci v GL2 přeci jen trošku probudit - ač by to u sluchátek této kategorie měla být vlastně samozřejmost, tak Mitchell&Johnson si jednoznačně zaslouží dedikovaný sluchátkový zesilovač, ať už nějaký stolní, nebo zakluklený do řádného mobilního přehrávače. Pak si užijete i dramatické špičky v "Gun Battle" Aarona Coplanda ("Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139), kde sluchátka nabídnout dost zvuku co do objemu, nabídnou jistotu a pocit fyzické důraznosti. Se správným partnerem pak v celém pásmu reagují dostatečně rychle a rána je skutečně rána.

2018 10 24 TST Mitchell Johnson GL2 5

V "Don´t cry it´s only rhythm" z dílny Grace Jones ("Extended Dynamic Experience 1" | 2015 | STS Digital | STS-6111143) zjistíte, že středobas nabízí zvuk dobře čitelný, byť nijak šokujícně transparentní - prostě dobře kontrolovaný a dobře prokreslený, bez výhrad v dané cenové hladině. Co ale je opravdu excelentní, to je práce s lehkostí a svižností hrající elekrostat, vykreslující i ty nejjemnější nuance. Celkově pak sluchátka nemají ambici stát se monitory s dokonalou přesností, ale sází spíše na dobrou organizaci a jakousi celistvou uvolněnost s dostatkem po všech stránkách - detaily tak nejsou do vašich uší hrnuty, ale když je zatoužíte zkoumat, jsou k dispozici.

Patrně opět hlavně dvoupásmová koncepce pak pomáhá zdůraznit i dojem vzdušnosti v "Thus saith my Cloris brite" ("The Absolute Sound Reference Vol. 3" | 2017 | STS Digital | STS-6111164) - lokalizace nástrojů tu byla dobrá, zvuk nesevřený, ale ani nějak nad rámec třídy opouštějící "sluchátkovost", tedy dění definované roztečí mušlí.

Temná a bohatá "Vuolgge Mu Mielde Bassivarrái" od Mari Boine ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149) byla snadná na poslech, s překvapivou silou v mocných basových vlnách i dobře načrtnutým, výrazným a přitom do celku zakomponovaným vokálem. Když přidáte na hlasitosti, sluchátka získají trochu otevřenosti navrch, ale i jinak je hudba přes vší robustnost a energii dobře čitelná, je to přednes plynoucí a neunavující, nepoutající pozornost k nějaké technické stránce, ba naopak vás sluchátka nechají brouzdat hudbou dle momentální nálady, aniž byste připadli na myšlenku, že tohle vám zrovna takhle nesedí.

2018 10 24 TST Mitchell Johnson GL2 6

Ačkoliv značka Mitchell&Johnson není žádnou hvězdnou stálicí sluchátkového světa, odvážila se pustit do kategorie už ne úplně levných sluchátek a....a ono to vyšlo. GL2 jsou pěkně zpracovaná a hlavně pěkně fungující sluchátka a báli-li byste se snad lehce nesourodé kombinace velmi svižného elektrostatického vysokotónového a takového řekněme masitého středobasového reproduktoru, můžete obavy odložit - jejich spolupráce je velmi dobrá a všechno k sobě pasuje. GL2 se nesnaží uhranout vás nějakou monitorovou detailností nebo fascinující transparentností, ale zato mají homogenní, barevný, od basů až po výšky nebojácný, nekousavý a neúnavný zvuk, který vám nepokazí ani to, že si na něj počkáte prvních 100 a více hodin. Celkově pak jsou GL2 naprosto plnohodnotnými soupeři renomovaných znače, jasnější výšky, úderný bas a obecně příjemný zvuk z nich pak činí důstojná a zábavná sluchátka z kategorie těch už dospělých.

Kč 8 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkný vzhled

+ velmi dobré výšky - rychlé, detailní a lehké

+ na danou cenu příjemně koherentní zvuk

+ výtečně konturovaná basová složka

+ dobře fungující navázání dvou pásem a různých typů reprodutkorů

ZÁPORY

- extrémně dlouhá doba rozehrání (klidně týden nonstop hraní)

- mušle jsou trochu mělčí, než by mohly být

Indiana Line Nota 550 X: dostupné italské sloupové Hi-Fi reprobedny
Sloupky Indiana Lina Nota 550 X jsou zhmotněním toho, jak by asi mělo vypadat finančně nenáročné Hi-Fi. Jsou skladné, vzhledem žádnou ostudu neudělají a nabízí přímočarý zvuk. Zkrátka je to rozumný sloupek za rozumnou cenu.
 

 

Značka Indiana Line ze severoitalského Turína je na světě již pěkných pár let, v současném katalogu najdete jak několik řad běžných reprosoustav, k nim přídavek reproduktorů vestavných a také třeba ozvučení do automobilů.

Klepněte pro větší obrázek
Základní firemní řadou je modelová linie Nota-X, které kraluje středně velký sloupek Nota 550 X.

Vzhled a konstrukce

Už při pohledu je jasné, že Nota 550 X jsou velmi klasické sloupky, u nichž se designér soustředil hlavně na dosažení kompaktních rozměrů zejména při pohledu zepředu. Ozvučnice mají pravoúhlé tvary, s výškou 88 cm, šířkou 17,5 cm a hloubkou 27,5 cm, které doprovází hmotnost 11,5 kg, patří reprosoustavy k těm snadno zakomponovatelným do běžných prostorů. Jednoduchost ozvláštňují vypouklé přisazené boční panely, vizuálně rozbíjející jednotvárnost černého strukturovaného vinylu.

Snadnost usazení do každého prostoru podtrhuje i třípásmová koncepce "vše vpředu", tedy všechny tři reproduktory a bassreflexový nátrubek jsou v horní polovině čelní stěny. Na zadní stěně najdete krom informační nálepky jednoduchou vaničku s běžnými terminály - je tu jeden pár, vhodný pro všechny typy zakončení reproduktorových kabelů. 

 
 
 

Výškám slouží měkká kopulka o průměru 2,6 cm, poměrně výrazně ponořená do zvukovodu, doplňují jí dva kónusy s 13,5 cm membránami na bázi polypropylenu, do kterého se přidává slída. Reproduktory jsou pak zakázkové, horní funguje jako středobas, spodní jako čistě basový reproduktor.

Výrobce udává frekvenční odezvu 38 - 22 000 Hz (bez udané tolerance), velmi nadprůměrnou citlivost 91 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci "4 až 8 ohm". Dělící frekvence výhybky nastavili v Indiana Line na 250 a 2 800 Hz.

Měříme

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, sedačky,...) a mnoha akustickými panely, byť bez rozsáhlých akustických úprav. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

Klepněte pro větší obrázek

Reálný nástup reprodukce někde mezi 30 a 40 Hz je na poměry cenové hladiny velmi slušný, byť precizní frekvenční vyrovnanost nebyla zjevně cílem návrhu. Soudě podle dalších měření je propad na 480 Hz charakteristikou prostoru, ale ostatní kupříkladu propad na 3 kHz následovaný zdůrazněním výšek je vlastností reprosoustav, stejně jako zdůraznění v pásmu 40 - 150 Hz. Nebýt propadu způsobeného prostorem, bylo by zdůrazněné také vokální pásmo.

Klepněte pro větší obrázek

Křivka impedance (červená) je až překvapivě kultivovaná. Je tu vidět naladění bassreflexu na 40 Hz a impedance se velmi spořádaně drží u 5 ohm a výše, je velmi hladká a čistá, takže snad jen pásmo pod 100 Hz nabádá k volbě alespoň trošku lepšího zesilovače, jinak však Nota 550 Xnejsou složitou zátěží.

Jak to hraje

Reproroustavy Indiana Line Nota 550 X jsme poslouchali v pražském studiu Rodel Audio, kde jim společnost dělal Marantz PM8006 a Marantz SA-14S1, vše bylo propojeno kabely AudioQuest základních kategorií a napájeno přes filtr Supra. Na výměnu jsme měli Naim Uniti Atom a pro srovnání další modely Indiana Line - Tesi 542 a Tesi 561, ale i průřez reprosoustavami KEF a Audiovector.

Nejhlubší tóny basy v "How Deep Is Your Love" od The Bad Plus ("For All I Care" | 2008 | Emarcy | 0602517821644) zvládl sloupek důstojně vzhledem ke své cenovce; umí jít pocitově poměrně do hloubky, jakkoliv je to spíše trochu měkčí, nadýchanější, vřelejší bas. Nota 550 X působí, že hrají poměrně snadno. Na danou cenu jsou pak sloupky také férově disciplinované, bas má tak akorát čitelnosti a soustředěnosti.

 
 
 

Energii hlasu Ann Hampton Callaway v "Blue Moon" ("Blues in the night" | 2006 | Telarc | CD-83641) podaly sloupky poměrně přímočaře, vokál je spíše takový civilní, možná místy i trochu tvrdší na sykavkách, nicméně v tom respektuje nahrávku jako takovou. Nota 550 X mají s ohledem na cenu dobře čitelné a férově transparentní střední pásmo, což možná ale potřebuje trochu pečlivější výběr elektroniky, abyste v nemaskujícím zvuku neskončili u ostrosti.

Kovovým tónům v nejvyšší části frekvenčního pásma Methenyho "Spirit of the air" ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 7559-79847-3) dal sloupek opravdu hodně objemu, hodně jiskry, hodně energie, nicméně tak, že to není jedovaté. I tady je cítit maličko tvrdší, přímočařejší podání, takové nepřikrášlené. Výšky jsou díky tomu i pěkně znělé a decentně detailní.

Na dynamiku Orffovy "O Fortune" z úvodu "Carmina Burana" v podání Riccarda Chaillyho a RSO Berlin (1984 | Decca | 411 702-2) byl sloupek objektivně trochu krátký, ale to není nic, co by s ohledem na cenu bylo nečekané. I u kotlů se ale Nota 550 X vlastně pěkně snaží a jdou za signálem poměrně snadno, snaží se o živost a ač vás nezavalí obřím zvukem a fyzickým důrazem, otočíte-li hlasitost trochu doprava, vysoukají s ohledem na cenovku solidní porci energie.

Nota 550 X se nesnaží akcentovat detaily, nevytahují v Davisově "Pharaoh´s Dance" ("Bitches Brew" | 1999 | Columbia | C2K 65774) nějaké drobnosti, ale spíše vyznívá hudba jako celek. Vzhledem k tomu, že zvuk je ale vlastně velmi pěkně čistý na standardy dané třídy a Indiana Line hrají tak nějak bez příkras, s realistickým přístupem k věci, přehlednost tu neschází a takhle nějak by mělo fungovat základní hi-fi.

 
 
 

Abyste dostali funkční a spojitou pravolevou scénu třeba ve "Waiting" od The Paperboys ("Closer to the music vol. 3" | 2009 | Stockfish | SFR 357.4009.2), budete muset ozvučnicemi trochu hýbat a nalézt jim jak optimální vzdálenosti od stěn, tak také optimální rozteč nebo i detaily jako je vtočení a vůbec. Pak je šíře scény definována právě vzdáleností ozvučnic. Není to chaotické, ani holografické zobrazení hudební scény, je to, dalo by se říct, prostě a jednoduše "normální".

Cashova "Like a soldier" ("American Recordings" | 1994 | american | 0602537351145) je pak dobrou ukázkou, že se Nota 550 X nesnaží o muzikálnost nebo o "hezký" zvuk za každou cenu, že se naopak zdá, že se snaží co nejméně vstupovat hudbě do cesty. Vzniká z toho snad trošku přímočarý, v dobrém smyslu slova jednodušší zvuk, než je v dané třídě zvykem, ale to určitě nevadí.

Verdikt

Sloupky Indiana Lina Nota 550 X jsou zhmotněním toho, jak by asi mělo vypadat finančně nenáročné hi-fi. Sloupek není malý, ale přesto je skladný, není luxusně zpracovaný, ale za dané peníze neudělá žádnou ostudu, není muzikální, ale jeho přímý, nekomplikovaný přístup k reprodukci vyzní ve správné kombinaci živěji, než by cenovka napovídala. Je fakt, že tichý noční poslech není jejich nejsilnější stránkou, ale na druhou stranu vydrží dobře hrát nahlas, což se může hodit nejen u hudby, ale i u filmů.

Obecně jsou Nota 550 X nepříliš finančně náročným řešením, které se snaží seč může, aby v dané cenové kategorii fungovalo "neutrálně", zkrátka je to rozumný sloupek za rozumnou cenu.

Klady

+ férová cena
+ civilní a nekonfliktní zvuk
+ solidní úroveň za solidní cenu

Zápory

- potichu by mohly být čitelnější

Indiana Line Nota 550 X

Cena: 13 490 Kč

 

Technické parametry

  • Systém 3-pásm., bass-reflex
  • Basový měnič 135 mm
  • Středobasový měnič 135 mm
  • Výškový měnič 26 mm hedvábná kalota
  • Impedance 4 - 8 Ohm
  • Frekvenční rozsah  38 - 22.000 Hz
  • Dělící frekvence  250/2800Hz
  • Citlivost 91 dB
  • Doporučený výkon zesilovače 30 - 130 W
  • Single-wiring
  • Rozměry (š x v x h)  175 x 880 x 275 mm
  • Hmotnost  11.4 kgVíce na: https://avmania.e15.cz/indiana-line-nota-550-x-dostupne-italske-sloupove-hi-fi-reprobedny-test
Onkyo TX-8270

 

 

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 1

Moderní doba žádná od hi-fi techniky mnohé - nestačí už jenom dobrý zvuk, musí tu být pěkné křivky, komfortní ovládání, pokud možno síťové služby (a s nimi samozřejmě hlavní ovládání pomocí aplikace) a - to samozřejmě v neposlední řadě - musí tohle všechno být finančně dostupné. A zdá se, že mnozí výrobce se tyto nároky snaží lidem splnit. Mezi nimi třeba i Onkyo, které se snaží zapůsobit nejnověji modelem TX-8270, který krom výbavy obvyklé nabízí i něco extra.

Onkyo TX-8270 je vlastně klasicky koncipovaný dvoukanálový síťový receiver, v jejichž výrobě má Onkyo poměrně slušnou tradici. Už pohled na čelní panel prozradí, co všechno vám TX-8270zvládne naservírovat. Široký černý pruh s centrálně umístěným displejem zprava končí mohutným ovladačem hlasitosti a podél spodní hrany je rámován tlačítky pro přímý přístup k všelijakým funkcím po vzoru multikanálových receiverů. Spínací tlačítko vlevo od displeje je klasické.

Čtveřice středně velkých otočných prvků veprostřed dole řeší jednak přepínání vstupů, jednak signálové korekce pro basy, výšky a vyvážení kanálů. Je tu i USB vstup pro telefon nebo datovou paměť se soubory, je tu 6,3 mm sluchátkový jack, jsou tu tlačítka pro volbu aktivních reproterminálů A / B nebo třeba volič Pure Audio režimu.

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 2

To zajímavé je vzadu - samozřejmě je tu klasická "receiverová" výbava, tedy spousta konektorů. Celkem nabízí TX-8270 čtyři páry analogových cinchů, z nichž jeden je určen gramofonům, jsou tu dva optické digitální a jeden koaxiální konektor. Jak už bylo řečeno, zesílený výstup nabízí Onkyo přes dvě sady reproterminálů. Je tu pak i trojice analogových výstupů: preout má podobu jediného konektoru, stejně jako výstup pro subwoofer. Dva cinche najdete naopak u signálového výstupu pro druhou zónu, kde vám tak bude stačit koncový zesilovač.

I na zadní straně je USB port pro připojení pevného disku s daty. Spojení do lokální i globální sítě zajistí buď ethernetový konektor, případně dvojice napevno integrovaných Wi-Fi antén. Možná dnes už lehce "z kurzu" je rádio, ale přesto má Onkyo konektor pro FM a DAB.

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 3

To, co je ono na začátku zmíněné "něco extra", to je pětice HDMI portů - jsou tu čtyři vstupy a jeden výstup s podporou zpětného audio kanálu a standardu HDCP 2.2 včetně 4K / 60 Hz a HDR. Je to celkem výrazné usnadnění integrace do centra domácího audiovizuálního systému i tam, kde nechcete řešit multikanál.

Šasi Onkyo TX-8270 je pěkně zpracované - o tom hovoří i váha 8,7 kg při šířce 43,5 cm, výšce 14,9 cm a hloubce 32,9 cm. Pěkně zpracovaná je i souprava funkcí tohoto receiveru, dá-li se to tak říct - je tu vestavěný Chromecast pro podporu Google Home, streamovat můžete i přes DTS Play-Fi, samozřejmostí je podpora AirPlay a Spotify, ale je tu třeba i FlareConnect, standard multiroom systémů od Onkyo. Pomocí aplikace Onkyo Controller si snadno pustíte ale třeba i TIDAL či Spotify a internetová rádia.

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 4

Výčet funkcí TX-8270 je ohromující - v zásadě nač si vzpomenete, to tu je. Pokud chcete vědět úplně všechno, doporučujeme zabrousit na stránky výrobce a několikastránkový seznam výbavy si pečlivě pročíst.

Obvody čerpají energii z transformátoru na EI jádře a zesilovač jako celek pracuje s vyššími proudy, než je obvyklé. Zesilovací moduly jsou z diskrétních součástek a umí dodat až 160 Wattů (jde nicméně o výkon při 1% zkreslení a jednom zatíženém kanálu - prakticky počítejte s o něco více než poloviční hodnotou do 8 ohmové zátěže, vykompenzovanou ale právě již zmíněnou schopností dodat rychle solidní proud). Celkové harmonické zkreslení zesilovací sekce nepřekračuje 0,08% při polovičním výkonu a tlumící faktor činí 58. Odstup signálu a šumu je slušných 106 dB.

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 5

Mozkem celého přístroje je čip D/A převodníku AK4438 s rozlišením až 32 bit / 384 kHz. Díky tomu TX-8270 podporuje PCM signál až 24 / 192 a DSD až 5,6 MHz. Platí to pro lokální i síťové přehrávání (přes kabel, po Wi-Fi ne). Čistotu signálu zajišťují patentované filtry VLSC (Vector Linear Shaping Circuitry).

Softwarová výbava přístroje umožňuje mnohá a mnohá nastavení - je tu třeba funkce pro rekonstrukci komprimovaného signálu, je tu řešení, které korekce naopak obchází, je tu třeba možnost nastavení přechodového bodu výhybky.

Onkyo TX-8270 jsme poslouchali zejména jako solitér při streamování a to jak s Harbeth Monitor 30, tak s Fischer&Fischer SN-70, tak Xavian Premio. Porovnávali jsme s Yamahou R-N803D, ale i našimi běžnými sestavami - konkrétní výčet najdete v pravém sloupci -->. Zkusili jsme též gramofon Pro-Ject Elemental nebo Cambridge CXC či OPPO UDP-205 jako zdroje signálu.

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 6

Možná jsme Onkyo zprvu vzhledem k jeho konceptu i cenové hladině podcenili (řeknete si: "Další zaplatitelný síťový receiver, jakých jsou tucty."), ale po puštění první skladby se naše obočí automaticky vysunula ke stropu a čelist lehce povolila k podlaze. Jak je (zkalibrované) Onkyo TX-8270 schopno řídit zvuk, jakou autoritu má nad reprodukcí a jak tvrdý, skálopevný přednes je, to je v této cenové hladině naprosto neobvyklé. A působivé, nutno říct.

Mohutnému kontrabasu v úvodu "Hrr na ně" od Nerez ("Ke zdi" | FLAC | 16 - 44,1) vykouzlil receiver výjimečně pevné tóny, kontury jsou jako vysochané z mramoru a ta sebejistota, která z reprodukce přímo sálá je udivující. Zvuk je utažený, autoritativně kontrolovaný a i když se výměnou za tuto preciznost přeci jen vzdává trochu objemu a hutnosti, je spíše suchý a napnutý, basu bylo akorát, jednotlivé tóny byly skvěle separované a brnknutí svižná, konkrétní, razantní, rezonance korpusu při po puštění struny jako kdyby se přenesla až do vás. Spousta síly je věru působivá.

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 7

Už ne tak maximalisticky autoritativní, ale pořád výtečně kontrolované a skálopevné je i střední pásmo. Vokál Vanessy Fernandez v "Use Me" ze stejnojmenné desky (FLAC | 24- 176,4) byl (tedy alespoň v porovnání s basem) vláčnější, na okrajích měkčí a poddajnější, ale opět pěkně energický a na danou kategorii výtečně, opravdu výtečně čistý. Díky tomu pak vlastně ani nevnímáte, že detailů je akorát, poplatně cenové hladině. Vokál byl zaostřený, sebejistý, žádná éteričnost, byť objemem opět menší.

Stejně tak tóny nejvyšší v "Misery" od Dave´s True Story ("Misery" | FLAC | 24 - 96) pěkně zařezávaly, tryskaly svižně do prostoru, velice precizně oddělené a čisté, velmi jasné - Onkyo působilo maličko světlejším dojmem, výškám jako kdyby dávalo o něco více prostoru a energie než středním a nízkým frekvencím. Naštěstí ale velice dobrá kontrola znamená i slušnou hladkost bez nepříjemných artefaktů a řezání do uší i přes objemovou výraznost.

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 11

TX-8270 nemá tak plný, tak hutný přednes, aby vás zavalilo zvukem, aby z hudby učinilo příval, ale dynamicky obstojně zvládá i Borodinovy "Polovecké Tance" z "Knížete Igora" ("Focal No. 8" | FLAC | 16 - 44,1). Dynamické nástupy orchestru jsou opět pod velmi slušnou kontrolou, zvuk je spořádaný a čitelný, byť lehounce postrádá onu velikou působivou "tělesnost". Řád a plynulost (jichž má Onkyo dost) jsou ale v této třídě hodnotami rozhodně chvalitebnými.

Zdálo se, že čím výše stoupáme ve frekvenčním spektru, tím jemnější nuance a informace dokáže TX-8270 artikulovat, jako kdyby byl zvuk jasnější, nebo možná "snazší". Ale i v průměru je rozlišení dobré - usazený, pevný přednes dění v "How it feels" od Sophie Zelmani ("The Dali CD Volume 3" | FLAC | 16 - 44,1) nijak nerozmazával, naopak nechával nahrávku znít čistě, nekomplikovaně a bez akcentu na nějaké jednotlivosti. Detailností vás Onkyo nepřiměje skládat oslavné árie, ale jeho "do dospěla" laděné vyznění vás rozhodně uspokojí a to tím déle, čím více budete neunaveni poslouchat.

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 13

Prostor v "Darkest Dark, Brightest Bright" od Amber Rubarth ("HDTracks Sampler 2014" | FLAC | 24 - 96) byl opět - nelze nezopakovat to frekventované slovo - spořádaný a organizovaný. Scéna byla přeci jen posunutá až překvapivě dozadu, ale s dobrou lokalizací a dobrým oddělením nástrojů, ani šířka, ani hloubka nejsou oslnivé, je to až malilinko jakoby miniaturizované, ale opravdu dobře "usazené".

Onkyo TX-8270 má velmi příjemnou vlastnost - díky přesnosti a kontrole vyznívá hudba poklidně, jaksi s nadhledem a byť třeba v rockové jízdě Jacka Whitea "Just one drink" ("Lazaretto" | FLAC | 24 - 96) mohlo určitě být o něco hutnější podání basové linky nebo třeba "masitější", důraznější linka bicích, zvuk plynul bez zádrhelů, rytmicky, bez útočnosti, přitom s energií a až akademicky spořádaně.

2017 11 17 TST Onkyo TX 8270 15

Dvoukanálový receiver Onkyo TX-8270 v sobě skrývá větší potenciál, než je na první pohled patrné. Nejde jen o nadstandardní výbavu, hlavně tedy HDMI vstupy, které z TX-8720 činí asi nejdostupnější řešení pro audio i video, máte-li v plánu využívat jen dvou předních kanálů. Navíc nabízí snadnou kalibraci, která zvuk opravdu parádně zorganizuje a Onkyo tak nabízí patrně nejlepší kontrolu a spořádanost v dané cenové hladině. Má díky tomu spíše trochu menší zvuk a trochu méně efektní, než je zvykem, ale zato rozhodně přesnější. Celkově je to ale nebývale dobře vybavený a velmi solidně hrající stroj za atraktivní peníze. Příjemné překvapení v této cenové hladině, jen co je pravda.

Kč 17 490,-

 

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nadstandardní výbava, zejména HDMI vstupy / výstup

+ velmi snadná a přitom účinná kalibrace

+ 2 zóny

+ velmi příjemná ovládací aplikace

+ výtečná autorita a kontrola, neuvěřitelná v této cenové hladině

ZÁPORY

- basy jsou spíše utažené a kontrolované, než velké a hluboké

Indiana Line Tesi 542 High Gloss

Indiana Line Tesi 542

 

2018 03 29 TST Indiana Line Tesi 542 1

V Itálii kolem Turína se rozkládá poměrně velká průmyslová oblast, známá třeba i jako domov Fiatu, ale obecně také jako průmyslové srdce Itálie. Sídlí tu - tedy konkrétně v Rivoli na okraji Turína - také jeden z nejstarších italských výrobců reprosoustav, kterého byste ale podle jména patrně situovali spíše do USA. Jde o značku Indiana Line.

Pojmenování firmy vzniklo koncem 70. let, tedy v době, kdy bylo v kurzu mít anglicky znějící značku. Dnes Indiana Line patří do konglomerátu Coral Electronics, kde se vyrábí například i ozvučení do automobilů. Signifikantní pro nabídku Indiana Line je pak rozhodně cenová atraktivita - nejlevnější pár klasických reprosoustav pořídíte za nějakých 5 000,- a top model firmy jen lehce přesahuje cenou 40 000,- Kč za pár.

V Indiana Line říkají, že jejich cílem je nabídnout co nejvíc za co nejméně. V základu se katalog dělí na nejvyšší řadu Diva, střední Tesi a základní Nota X. Prostřední Tesi ještě můžete zvolit buď v lakovaném nebo vinylovém povrchovém provedení, které se liší nejen tím zjevným (tedy typem povrchu), ale identicky koncipované a osazené modely i lehce svým tvarem.

2018 03 29 TST Indiana Line Tesi 542 2

Model Tesi 542 v lakované verzi je vrcholem dané řady, přesto zůstává velmi skladným, maličkým sloupkem. Klasicky a nepřekvapivě tvarovaná ozvučnice stojí na malé základničce, která pomáhá se stabilitou, ale nepřekračuje půdorys ozvučnice samé.

Tesi 542 měří na výšku pouhých 82,5 cm, do šířky jen 13,5 cm a do hloubky stále nenápadných 24 cm. Ozvučnice z MDF panelů tloušťky 1,5 cm váží jen 9,4 kg, takže to není rozhodně žádný dominantní interiérový prvek.

2018 03 29 TST Indiana Line Tesi 542 3

Vzadu najdete v běžné vaničce dvě sady mírně vzhůru nakloněných reproterminálů, vše ostatní je vpředu. Tedy vysokotónová kopulka o průměru 2,6 cm, středobas s klasickým kónickým tvarem a velkým fázovým nástavcem má průměr 12 cm, stejně jako basák vlastně celkově identické koncepce včetně velkých a velmi měkkých vlnek závěsů. Ještě o kousek níž se pak otevírá poměrně široké maličko zakulacené ústí plastikového bassreflexu.

Maličké sloupky jsou postaveny jako třípásmové, výhybka dělí měničům práci na 180 a 2 700 Hz. Reprosoustavy nabízí vysokou charakteristickou citlivost 91 dB / 2,83 V / m a impedanci "4 - 8 ohm" dle vyjádření výrobce. Frekvenční odezva 38 - 22 000 Hz je udávaná bez tolerance a zdá se být s ohledem na plochy membrán i litrový objem ozvučnice hodně ambiciózní.

Indiana Line Tesi 542 jsme poslouchali v pražském studiu Rodel Audio, kde hrály se značně naddimenzovanou sestavou Marantz PM8006 / Marantz SA-14S1, případně s Naim Uniti Atom, propojeno bylo kabely Supra a AudioQuest základních řad. Srovnávali jsme jednak s dalšími dvěma modely Indiana Line (Nota 550 X a Tesi 561), jednak byly k dispozici různé modely od značek KEF či Audiovector.

2018 03 29 TST Indiana Line Tesi 542 4

Na to, jak jsou Tesi 542 maličké, umí překvapit objemem a důrazem svého basu, minimálně v rámci dané cenové hladiny. Basová linka v "How deep is your love" v podání The Bad Plus ("For All I Care" | 2008 | Emarcy | 0602517821644) byla poměrově hodně výrazná, je cítit snahu o vytvoření mocného basového základu. Hluboké tóny jsou vlastně poměrně energické, ani nekonkrétní, ani příliš utažené, možná lehce vřelejší, ale celkově poklidné a laděné tak, že máte pocit, že "tam dole" něco podstatného je a přitom vás zvuk neunavuje přehnaným přebytkem nebo efektem.

I vokál Ann Hampton Callaway v "Blue Moon" ("Blue in the night" | 2006 | Telarc | CD-83641) byl poměrně čistý, férově kontrolovaný, beze stopy vulgarity i při vyšší hlasitosti nebo v okamžicích, kdy se do toho zpěvačka pořádně opře. Přednes byl nenačančaný, ale nebyl ani technicky suchý či strohý, opět je to s klidem, v dané hladině solidně a srozumitelně a hlavně dlouhodobě neúnavně prezentované vokální pásmo, které je "tak akorát" - slušně čisté, slušně energické, nederoucí se kupředu, ale rozhodně ani jakkoliv "uspávací".

2018 03 29 TST Indiana Line Tesi 542 5

Výšek ve "Spirit of the air" Pata Methenyho ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 7559-79847-3) bylo opět objemově o něco více, ale ani tady to neprovázel pocit nucené energičnosti nebo vtíravosti. Tóny cinkátek, chřestítek a všelijakých dalších kovových perkusí a strunných brnkátek byly možná trošku tenčí, zato férově čisté, šum několika linek činelu už se začínal pomalu rozevírat do jednotlivých ohraničených úderů. Zvuk na výškách je takový celkově lehký a mírně nadýchaný.

Dynamika Orffovy "O Fortuna" ("Carmina Burana" - Riccardo Chailly + RSO Berlin | 1984 | Decca | 411 702-2) byla poněkud nad síly malého sloupku, stejně jako je ale prakticky nezkousnutelná pro jakékoliv konkurenty stejné cenové třídy. Vyzářená energie a schopnost "nerozpadnout se" v dynamických špičkách ale rozhodně představuje solidní standard dané třídy, zvuk je opět trochu tenčí, ale zase opravdu férově drží pohromadě a ani úder tympánu nevede k pocitu nějakého chaosu, hudba zůstává solidně čitelná. Je cítit, že Tesi 542 jsou stavěné hlavně pro běžnou hlasitost, ani šeptavě potichu, ani jako na rockovém koncertě, tak fungují nejlépe.

2018 03 29 TST Indiana Line Tesi 542 6

Reprosoustavy Indiana Line kladou svým naladěním důraz na komfortní zvukové soužití. V Davisově "Pharaoh´s Dance" ("Bitches Brew" | 1999 | Columbia | C2K 65774) se tak nepídí po zdůrazňování jednotlivých detailů, jadrná trubka je maličko hladší, výšky jsou decentní a bas není nějak dramaticky korpulentní, ale všechno tak nějak funguje jako celek, je to klidné a solidně čitelné, nevzniká tu žádný pocit, že něco schází nebo se snaží být až příliš výrazné.

Podání prostoru hudební scény ve "Waiting" od The Paperboys ("Closer to the music vol. 3" | 2009 | Stockfish | SFR 357.4009.2) bylo pěkné, pěkně organizované v pravolevém směru, dobře čitelné a vzdušné. Žádný pocit chaosu nebo nervozity a i když to není holografické ztvárnění reality, je to pěkně propracovaný, v pravolevém směru soudržný prostor, který je definovaný co do šířky vertikálními osami ozvučnic. Tesi 542 pak nejlépe fungují v rozumné vzdálenosti od vás, tj. v té "běžně obývákové" kolem dvou metrů.

Cashova "Like a soldier" ("American Recordings" | 1994 | american | 0602537351145) vás možná díky celkově velmi klidnému projevu sloupků Indiana Line nedožene k slzám svou strhující intenzitou, ale zase je nutné přiznat, že hlas je pěkně čistý, kytara je už jednoduše kytara a hudba plyne, poskládá se do příjemného proudu tónů, který je naprosto bezkonfliktní a poslouchatelný i celkem nahlas stále se stejným, uvolněně jemným stylem. Můžete poslouchat bez únavy celé hodiny a napříč žánry.

2018 03 29 TST Indiana Line Tesi 542 7

Maličké sloupky Indiana Line Tesi 542 jsou zhmotněním solidního zvukového standardu své cenové třídy s citem pro kompaktní a moderní vzhled, který zapadne celkem univerzálně do moderního obýváku. Univerzální je pak i zvukové podání, které možná nehýří ani energií, ani dynamikou či detailem, ale ani u jednoho atributu vás nenapadne, že něco chybí, což je ve finále velmi důležité. Sloupky pak dobře fungují v běžných místnostech a při běžných hlasitostech a prostě a jednoduše jsou to "normální reprosoustavy do 20 000,-", které mají v reálu trochu objemnější naladění na středech i výškách (aby byl zvuk "hezký"), ale ne tak, aby to unavovalo. Tesi 542 jsou prostě dobře fungující reprosoustavy za rozumnou cenu pro běžné každodenní poslouchání.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, nadstandardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, absorpční panely,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

2018 03 29 TST Indiana Line Tesi 542 m1

Na frekvenčním průběhu je vidět snaha o mírné zdůraznění pásma hlubokých tónů, kdy energie pásma zhruba 40 - 400 Hz o pár dB přesahuje zbytek pásma. Nicméně jde o "atraktivní" naladění, činící bednu dojmově plnější a bohatší, než byste podvědomě čekali. V basech jsou zřetelné vrcholy a zdůraznění na 50, 90 a 300 Hz, naopak na cca 480 Hz je malý propad, který se však vyrovnává s větším odstupem od beden. Pásmo 500 - 8 000 Hz je skvěle vyrovnané, nad touto horní hranicí je cítit lehký přídech na výškách, ale skutečně jen lehký, opět směřující k živějšímu pocitu reprodukce.

2018 03 29 TST Indiana Line Tesi 542 m2

Průběh impedance (červená) je velmi klidný, odhaluje bassreflex naladěný na cca 55 Hz a naopak neukazuje na žádnou přítomnou nežádoucí rezonanci kabinetu. Snad jen pásmo pod 200 Hz může s ohledem na třídu znamenat lehkou nutnost hledat nějakou vhodnou elektroniku, ale Tesi 542 se zdají být celkově nekomplikovanou zátěží.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 17 990,-

 

 

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní rozměry a zajímavý vzhled

+ decentní standard dané cenové třídy

+ celkem snadno se rozehrávají

+ nemají žádnou nepříjemnou charakeristiku

ZÁPORY

- poněkud zdůrazňované okraje pásma

--- --- --- --- ---

Nové Monitor Audio Bronze 2
 
 

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 1

Anglická firma Monitor Audio je svá a kombinuje velmi atraktivní ceny, dobré a luxusně působící povrchové zpracování s velmi klidným, dalo by se možná říci důstojným zvukovým projevem. Nejnovějším přírůstkem do výrobního katalogu je řada Bronze v již páté generaci od roku 2000. Svým designem se blíží mnohem více vyšší řadě Silver, než předcházející edici série Bronze. My jsme měli možnost okusit vyšší ze dvou regálovek s jednoduchým jménem "2".

Regálové reprosoustavy Bronze 2 jsou relativně kompaktní (35 x 25,5 x 18,5 cm - v x h x š) a lehké (5,3 kg), jejich design ale působí mnohem dražší, než ve skutečnosti jsou. I když se povrchové zpracování nese ve jménu vinylu, působí hezky a na dálku ani vás ani nenapadne, že by to nebyla dýha. I spoje vypadají hodnotně; ačkoliv je ozvučnice striktně pravoúhlá, rohy jsou zaoblené a díky tomu je vše příjemně elegantní. Jediný diskutabilní prvek je uzounký pásek z poloměkkého plastiku, rámující horní a spodní hranu čelní strany ozvučnice; někdo je může brát jako zajímavé zpestření křivek, někomu přijdou patrně laciné. Rozhodně ale působí jako přirozenější součást celku, než v minulé generaci.

Na zadní stěně najdete mírně vpadlou desku s hrubým povrchem a u její paty kovový kruh, ohraničující místo pro zdvojené středně velké reproterminály.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 2

Bronze 2 jsou koncipovány jako dvoupásmové s dopředu vyvedeným bassreflexem. Centrálním bodem reprosoustav je velký středobasový měnič se stříbrnou membránou - pod ním je uložen bassreflex s rýhovaným plastovým nátrubkem typu HiVe II (to je právě onou vroubkování, urychlující proudění vzduchu) s lehce vyříznutou horní částí, kopírující tvar středobasu. Stejně vyříznutý je i dekorativní kroužek kolem tweeteru pod hustou kopulovitou krycí mřížkou.

Středobas má průměr 16,5 cm a jeho membrána využívá technologii C-CAM (keramickou vrstvičkou potažená slitina hliníku a hořčíku). Mělký konický tvar membrány je ukotven na velmi nenápadném závěsu. Tweeter má pak průměr 2,5 cm a tradiční zlatou barvu kopulky (způsobenou ovšem skutečnou vrstvičkou anodizovaného zlata). Materiálem je opět C-CAM.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 3

Oproti minulé sérii byla vytvořena úplně nová výhybky s polypropylenovými kondenzátory. Tužší je i ozvučnice z 1,8 cm tlustých MDF desek a s vnitřními rozpěrami pro dodatečné vyztužení.

Dvoupásmový systém je rozdělený na hranici 3 100 Hz, pracuje ve frekvenčním rozsahu 42 - 30 000 Hz (bez udání tolerančního rozsahu, ale odhadem to platí tak pro -6 dB). Reprosoustavy mají poměrně vysokou charakteristickou citlivost 90 dB / W / m a nominální impedanci 8 Ohm.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 4

Monitor Audio Bronze 2 jsme poslouchali v prostoru dovozce na sestavě, která svou cenou odpovídala reprosoustavám. Šlo o CD přehrávač Onkyo C-55VL a zesilovač Onkyo TX-8050. Porovnávali jsme s Heco Aleva GT 202.

Basová linka ve "Stairway to the Stars" Laurence Hobgooda ("When the Heart Dances" | 2008 | Naim | naimcd112) byla velmi decentní, kontrabas se neprosazuje nějakou velkou vahou, ale v rámci cenové třídy má pěknou definici jednotlivých tónů. Tóny jsou kulaté, klidné a měkoučké, nástroj slyšíte bez problémů, i když s energií omezenou jednak rozměry, jednak cenovou hladinou a jednak velmi poklidným naladěním, takže pocitově spíše tak trochu přibrukuje v pozadí a neosloví milovníky plného, energického basu. Hedvábně hebký a lehký přednes se na druhou stranu velmi příjemně poslouchá, je nastaven citelně "hezky", ale vůbec to nevadí. Pokud zvednete hlasitost, objemu a důrazu trochu přibude.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 5

Hlas Diany Krall v "All or Nothing at All" ("Love Scenes" | 1997 | Impulse | IMP12342) byl jasně dominantní, respektive jasně dominantní je tu střední pásmo. Vokál zněl sladce a v dané třídě nadstandardně čistě, laskavě a relaxovaně. Prostě si tak plynul, spíše až odtékal z měničů směrem do prostoru. Hlas byl slušně prokreslený, slyšet byly i drobnější nádechy, byť odsunuté spíše do pozadí a nutící vás trochu se snažit a hledat. Hlas sám o sobě opět neoslňuje pocitem hloubky, nicméně lehký dotek sametovosti a celková dobrá srozumitelnost mu propůjčují pocit jakési osobitosti a uvěřitelnosti, kterou neumí ve třídě kolem deseti patnácti tisíc nabídnout každý.

Výšková kopulka se zdála hrát živěji a výrazněji, než středobasová membrána, takže třeba činel v "Time Out" Dave Brubeck Quartet ("Take Five" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) byl příjemně čistý a zřetelný. Jeho lehký zvuk nabízí docela slušný přehled a slušné oddělení jednotlivých úderů, byť nástroj samotný je objemově menší. Celkově ale působí bohatě a čitelně a rozhodně se neztrácí - přes vší lehkost je v hudebním celku poměrově zastoupen právě tak akorát. Výškáč ho také podává dosti zněle, až s lehkým, ale nevtíravým nádechem zvonivosti.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 6

Bronze 2 jsou relativně malé a poměrně dost levné regálovky, takže nebylo překvapující, že jejich dynamické limity jsou poplatné třídě a ceně. Velký orchestr v Mussorgského "Velké bráně kyjevské" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) tak měl spíše tak tak objemu, v kontextu třídy ale akorát. Reprosoustavy se nicméně docela snaží, byť nijak netlačí na pilu a vše vykvétá s velkým klidem a neuspěchaně. Není to autoritativní, expresivní přednes, ale poklidné, uvolněné - je překvapivé, že i když bedny u velkého bubnu nepřenesou jeho ránu, nemáte ani pocit plochosti a prázdnoty. Vlastně by se dalo říct, že vám se svým všeobjímajícím klidem naznačí, že hraje velký orchestr, ale jsou tu limity, které brání jeho plnému vyniknutí. Vše je ale bez stresu a bez násilí.

Ve stejném duchu by se dalo popsat i rozlišení a schopnost reprosoustav provést vás nahrávkou. V Mahlerově "6. symfonii" v podání České filharmonie pod taktovkou Václava Neumanna (1995 | Exton | OVCL-00259) nebylo cítit žádné zdůraznění, naopak tu panovalo sametově hladké propojení a jemnost. Reprosoustavy už začínají i znatelně oddělovat jednotlivé nástrojové linky a v reprodukci je poměrně slušný pořádek, respektive nemáte pocit, že by vše bylo zabaleno do nepřehledné koule, jakkoliv Bronze 2 nejsou ani trochu zvukovými analytiky. Hrají si trochu po svém, ovšem i dramatické momenty jsou rozumně čitelné, byť existují konkurenti, kteří vás (za cenu expresivnějšího, často i ostřejšího ladění) zavedou ještě k jemnějším detailům.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 7

Kde v rámci třídy není prostor pro křivé slovo, to je podání prostoru. Jednak jsou to kompaktní dvoupásmovky, které mají v tomto ohledu talent tak trochu "od přírody", jednak jsou prostě dobře nastavené. Rozložení scény a usazení nástrojů v něm v Beethovenově "Smyčcovém kvartetu 95 a 59/1" v podání kvartetu Artemis (2000 | Virgin | 7243 5 45738 2 8) bylo prostě a jednoduše dobré, prostor byl homogenní a také stabilní. Bronze 2 navzdory jménu výrobce nejsou monitory, ale na druhou stranu je prostor minimálně v pravolevém směru široký a jistý, bedny se nezdají být nijak zřetelně směrové. Lokalizace nástrojů je také adekvátní, vše je lehké a nenásilné, byť rozhodně ne holografické.

V čem jsou ale Monitor Audio Bronze 2 excelentní, to je lehkost a uvolněnost, s jakou zahrají úplně cokoliv (byť ve svém vlastním stylu a charakteru). "Please Read the Letter" dvojice Plant / Krauss ("Raising Sand" | 2007 | Decca | 475 9382) byla intenzivnější a otevřenější se zvyšující se hlasitostí, ale reprosoustavám to nejvíce sluší ve středních úrovních. Nejsou to nejsytější a nejbohatěji hrající reprosoustavy, na druhou stranu hudba zní vysloveně hezky, trochu měkce a hedvábně, ale s příjemnou čistotou. Celek je úžasně nekonfliktní a dobře se poslouchající. A i když je reprodukce hodně neuspěchaná, rytmus je zřetelný a dobře zvládnutý, takže hudba odplývá a proplouvá s pocitem velké pohody.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 8

Monitor Audio Bronze 2 jsou důstojné malé reprosoustavy. Skvělé svým provedením a vzhledem, jsou přátelské cenou a jsou jedinečné svou pohodou a klidem, který na vás přenesou. Nesluší jim tak úplně šeptavé, nizoučké poslechové úrovně, zaslouží si trochu vybudit, ale ani tam neztrácí svůj charakteristický samet a klid. I když vlastně žádná jednotlivost v jejich charakteru a provedení není něco, z čeho byste si vysloveně sedli na zadek, jedna každá součást ladí s ostatními a vytváří harmonický, sametově uvolněný celek, skrze který prostupuje jakákoliv hudba a to s hladivě nekonfliktní pohodou. Pokud tak hledáte elegantní kousky, které zahrají cokoliv, kdykoliv a jakkoliv, byť po svém, jsou Bronze 2 vhodné ke zvážení.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 12 290,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vypadají na danou cenu velmi hezky

+ měkký, neúnavný, velmi klidný zvuk

+ pěkné podání prostoru

ZÁPORY

- mohly by hrát sytěji

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Horizon Trading Prague | www.monitor-audio.cz

Gigawatt PF2 MK2 + PF1e

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 1

Dalo by se říci, že co hifista, to názor, často názor úplně na všechno. Na to co vliv na reprodukci má, na to co vliv nemá, na to co a hlavně o kolik je vlastně předražené a nezřídka i na to, že dřív to bylo mnohem poctivější a lepší. Spousta lidí ale tak trochu zapomíná, že "dřív" se vědělo, že CD přehrávače čtou jen jedničky a nuly a tak navždy už budou hrát všechny stejně, vědělo se, že pasivní prvek jako drát nemůže signál nijak ovlivnit a vědělo se, že nejdůležitější jsou reprosoustavy a musí stát nejvíc, protože "dělají zvuk".

Naštěstí stoupající úroveň techniky (a určitě i různé další faktory) i v nižších cenových hladinách, umožňující tak vnímat i drobnější rozdíly, během let pomohla poukázat na to, že doslova všechno tvoří rozdíl. Větší či menší, snadno slyšitelný či na hranici vnímatelnosti, projevující se obecně či jen v některých systémech, přesto rozdíl. Naštěstí už snad také všeobecně platí, že výsledný zvuk je souladem (nebo nesouladem) celého systému a že kvalitní signál se vytváří již na počátku řetězce.

Přesto, i přes to všechno řečené a všeobecně vnímané ani dnes není standardem pořádně ošetřit onen začátek řetězce. Respektive často se majitelé i hodně kvalitní (a drahé) elektroniky z nějakého důvodu bojí investice do kabelů. A pokud už si pořídí adekvátní signálové a reproduktorové dráty, často nezbude na pořízení odpovídajícího napájecího kabelu (už proto, že napájet musíte povětšinou minimálně dva, častěji spíše tři, čtyři nebo pět a víc komponentů). Jenže jak praví okřídlené přísloví, orchestr hraje podle svého nejslabšího člena (nebo možná řetěz je tak pevný jako jeho nejslabší článek).

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 2

Navíc čím dostupnější produkt, tím je také pravděpodobnější, že nebylo možno věnovat dostatečnou část rozpočtu na vývoj či výrobu ideálního napájecího zdroje a ten je tedy méně odolný vůči příchozímu rušení, které se tak více či méně prochází dále ke zpracovávanému signálu a nám do uší, ať už si to uvědomujeme nebo ne.

Obsah předchozích čtyř odstavců by se snad dal vyjádřit jedinou větou - dopřejte svým komponentům dobré napájecí kabely. A dodáme k tomu snad ještě to, že i sebelepšímu kabelu pomůže filtrace.

V dnešní době je k dostání nepřeberné množství produktů, spousta z nich spadá do kategorie voodoo a pokud už jsou to skutečně dobrá a funkční řešení, spadají zase často do nesmyslně vysokých cenových relací. Jednou ze značek, která se snaží být funkční a zároveň nabízet i zaplatitelná řešení je polský GigaWatt.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 3

Ve skladbě jejich výrobního katalogu najdete jednak velké (a drahé) pračky, klasické filtry komponentové velikosti, jednak napájecí kabely a třeba i zásuvky a kabel pro domácí rozvody, ale také lišty - ty v podání GigaWatt nejsou jen "rozbočkami" s přepěťovou ochranou, ale nejvyšší model PF-2 MK 2 je plnohodnotným filtrem pro ty, kteří už nemají místo v racku, nebo se jim prostě hodí mít kompaktní provedení v podobě napájecí lišty.

Měli jsme možnost zapojit k našim systémům jak tu nejzákladnější lištu PF-1e (jde o variatnu "economy" filtru PF-1) a naopak tu nejlepší lištu PF-2 MK 2.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 4

GigaWatt PF-1e

Lišta PF-1e je určena pro filtraci a ochranu zejména zdrojových komponentů, ale třeba i integrovaných zesilovačů s neextrémními výkony. Jde o podlouhlou "cihličku" v bytelném kovovém provedení (kvůli účinnému stínění), kdy hranol má na jednom konci vstupní zásuvku a na straně horní celkem šest oddělených zásuvek v plastovém pouzdru. To je jeden z hlavních rozdílů oproti "plnohodnotné" liště PF-1.

Necelých 2,5 kg těžká lišta s rozměry 42 x 7,5 x 5,7 cm zvládne přenést maximální proud 16 A (a po velmi krátký okamžik až 13 000 A), celkový příkon může dosáhnout až 3 680 Wattů, což rozhodně stačí.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 5

Filtrační část sestává zejména metalizovaných polyesterových kondenzátorů s nízkou indukčností na kovovém jádru. Ochranná část pak používá UltraMOV varistory, nikoliv třeba pojistky jako většina klasických komponentů. Rozvod zásuvek využívá hvězdicovou topologii.

GigaWatt PF-2 MK2

Vyšší model PF-2 MK2 má na papíře stejné parametry jako PF-1e, liší se však vnějšími rozměry a hlavně použitými součástkami. 4,3 kg těžká lišta má už nemalé rozměry 42 x 9 x 9 cm, tělo je vyrobeno ze silných kovových plátů a působí masivně - dokonce ani po plném osazení těžkými "audiofilskými" kabely se nepřevrátí.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 6

Šestice zásuvek G-040 (navržených i vyrobených přímo v GigaWatt zejména kvůli postříbřeným kontaktům) je tentokrát zapuštěná do lišty, poblíž vstupní zásuvky se na horní straně nachází signalizace správné polarity.

Základní filtrační a ochranné součásti jsou provedeny stejně jako u PF-1e. Na rozdíl od ní ale používá pro distribuci proudu patentované firemní řešení, tedy opravdu masivní sběrnice z leštěné mědi (průřez zhruba 30 mm2). Z této sběrnice vede ke každé zásuvce krimpovaný (tedy ne pájený) kabel z postříbřené mědi - dráty jsou v teflonové izolaci a mají solidní průřez 4 mm2.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 7

Zajímavostí určitě je i to, že zásuvky samotné jsou před osazením podrobeny hlubokému zmrazení a (blíže nespecifikovanému) demagnetizačnímu procesu, stejně jako že šasi rozvodnice staví do cesty radiofrekvenčnímu i elektromagnetickému rušení z okolí dvojitou tloušťku kovu v porovnání s nižšími modely.

Obě lišty jsme poslouchali na několika sestavách. Kromě Naim Nait XS / Naim CD5si a Cambridge CXA80 / CXCto byly též T+A PA 2000 R / MP 2000 R nebo Rogue Audio RP-5 / M-180. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 a Xavian Perla, ale též GoldenEar AON 3 a Triton Three. Napájení zajišťovaly kabely KrautWire Omega III, do filtrů pak vždy šel ze zásuvky kabel GigaWatt LC-1 MK3. Pro srovnání jsme používali filtry Xindak XF-2000B aProPower PT15 a PS15.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 8

Posuzovat kvalitu filtru je relativně obtížné, protože vždy jde jen a pouze o soulad konkrétního systému a konkrétního domácího rozvodu, respektive jeho kvality. Takže ještě jedna připomínka - to, že v našem prostředí se některý z filtrů více či méně osvědčil ještě neznamená, že bude fungovat stejným způsobem i jinde.

V "Nemesis" Dave Holland Quartet ("Extensions" | 2008 | ECM | ECM1410) přinesl už filtr PF-1e znatelné zlepšení a to na všech sestavách, na levnějších byl pak přínos nejzřetelnější. Proti přímému připojení do zásuvky je reprodukce živější, basa je o něco měkčí, brumlavější a poměrově se zdá být spodních frekvencí o něco víc. Zlepšila se také definice, i když důraz naopak trochu povadl, byť to možná lépe odpovídá charakteru skutečného kontrabasu. Po přepojení na filtr PF-2 MK2 se ještě výrazně snáze daly vnímat jednotlivé polohy kontrabasu, rozdíly mezi jednotlivými strunami a tóny byly už zcela zřetelné. Výrazně lépe také šlo sledovat celý průběh tónu od vzniku do odeznění; tón byl mnohem lépe vydělený ze zvukového pozadí. Kontrabas jako kdyby se trochu zmenšil, ubylo objemu, ale zkonkrétněly kontury. Nejmarkantnějším rozdílem ale byl impuls, respektive to, že třeba u T+A dokázal i tak slušný impuls ještě zdůraznit a zrychlit a přidat tónu váhu.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 9

Hlas Renée Fleming v "Endlessly" z "Dark Hope" (2010 | Mercury | 273 9699) po předřazení filtru PF-1e vystoupil o krůček do popředí, získal na dominanci a zlepšila se o něco i srozumitelnost (zejména díky celkově čistšímu zvuku), ovšem to s sebou přineslo i výraznější sykavky. Vokál byl zaostřenější, asi jako kdybyste o něco přidali na hlasitosti. Filtr PF-2 MK2 hraje ale jinou ligu a do každé sestavy se jeho vliv promítá citelněji - v této skladbě se vokál zdál jaksi lidštější, hlubší, bylo možné vnímat i menší nuance a krátké nádechy, které se předtím schovávaly pod zvukem nástrojů. Tak jak se předtím zdůraznil hlas i se sykavkami, zde se naopak hrany syknutí zkultivovaly a změkly, takže bylo možné poslouchat více nahlas, respektive s pocitem, že hudba je příjemnější. Vokál se také zdál být ještě více vystouplý nad hudebním děním.

Tón vibrafonu v Rollinsově "The Stopper" ("With Modern Jazz Quartet" | 1988 | Prestige | 00025218111126) se s filtrem PF-1e zkrátil, nicméně působil zněleji, plněji a také jemněji a méně tvrdě. Už zde ale činely o něco lépe vystoupily z pozadí, respektive zůstávají stále tak akorát objemné, ale zjemní se a přes veškerou tenkost se jejich linka lépe čte. Už základní lišta tak pomáhá napříč pásmy vyčistit pozadí signálu a teprve zde si uvědomíte, kolik ruchů proniká do sestavy ze zásuvky i tam, kde napájení patří spíš k tomu lepšímu. Plnohodnotný filtr PF-2 MK2 pak přináší přirozenější kovový nádech vibrafonu a hlavně jeho pronikavější, znělejší přednes, připomínající opět zvýšení hlasitosti ale právě jen pro tento jeden nástroj. Podobný efekt postihl i činely, jako kdyby se zvětšila jejich plocha a bylo více cítit její rezonanci a bylo možno déle sledovat jejich dozvuk. Celkově je tak činel přesvědčivější, reálnější a zejména levnějším sestavy posouvá o až nečekaně dlouhý krok kupředu.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 10

Filtry GigaWatt se docela dobře popasovaly i s dynamikou velkého orchestru, což bylo dobře znát na Berliozově "Fantastické, op. 14" v podání RSO Frankfurt a Eliahu Inbala (1993 | Denon | CO-75654). Filtry mají občas tendenci limitovat dynamické špičky, zejména pak při zapojení "žravějších" koncových stupňů, ale i výkonnějších integrovaných zesilovačů. Zdálo se ale, že ani PF-1e není pro sestavy brzda. Zvuk byl čistší, jakoby jasnější, ale je pravda, že žádná dynamická špička nebyla tak divoká a energická, jak by si bývala zasloužila. Zvuk jako celek byl ale pocitově o něco rychlejší, pevnější, ač tenčí a s jasněji stanovenými mantinely. Při zapojení bez filtru se do hudby vrátil potřebný švih a bezprostřednost. Velký filtr PF-2 MK2 je ale teprve tím, který doopravdy pomáhá reprodukci globálně, ne jen v některých jednotlivostech. Třeba velkému bubnu přibyl objem a hlavně váha, zvuk jako kdyby se vyčistil a zrychlil (byť opravdu zřetelný rozdíl byl cítit spíše oproti připojení do zásuvky, než oproti PF-1e), hlavní rozdíl byl ale v dynamických špičkách - byly zřetelně samozřejmější, najednou jako kdyby sestava pojala více zvuku, více hudby a ta bylo konkrétnější.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 11

Nutno říct, že už GigaWatt PF-1e dokázal reprodukci vyčistit, což s sebou ruku v ruce neslo čitelnější i menší detaily. V Rutterově "Nativity Carol" v podání San Francisco Choral Artists ("Reference Recordings First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD) přinesl menší z filtrů oddělení sólistů, které postavil před sbor, přestože sbor samotný zůstal stále spíše jediným, spojeným celkem, než souladem individualit. Oproti připojení "do zdi" byl ale zvuk zřetelně čistší a bylo snazší proniknout blíže k hlasům, byly slyšet drobnější nuance. Velký bratr PF-2 MK2 pošťouchl celý zvuk o výrazný krok dál, zejména v oblasti oddělení jednotlivých zpěváků - tam, kde byl předtím monolitický celek stálo nyní už zřetelné uskupení jednotlivců, ačkoliv třeba ambientní zvuky hluboko v pozadí jsou stále na hranici rozeznatelnosti (ale už tam alespoň jsou). Vokály působí integrovanější do celku, jsou lehčí a hladší, jemnější.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 14

Největším přínosem obou filtrů v oblasti podání prostoru oproti přímému prokabelování do zdi bylo jistě to, že zmizel jakýsi neurčitý pocit závaží ve středu mezi reprosoustavami a celek se uvolnil a rozplynul do stran a do hloubky. V "Besame Mucho" Waltera Puschniga a Lindy Sharrock z "Late Night Show Pt. II" působily nástroje lépe rozprostřené v pravolevém směru a PF-1e nechal elektroniku pracovat s čistším signálem v obou kanálech, takže se scéna i prohloubila. Nástroje ale stále neměly tak plastická těla, jak je zachyceno v nahrávce. PF-2 MK2 jako kdyby celou scénu posadil na zadek, jak se to občas po zapojení filtrace stává. Hlas se posunul dozadu, hudba jako celek se rozvrstvila a vše bylo přehlednější díky větší porci vzduchu mezi nástroji (respektive díky tomu, že mezi nástroji byl konečně nějaký vzduch cítit a nebyl to jen jakýsi neurčitý ruch). Hudba díky celkově větší čistotě působí konkrétněji, prostě blíž.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 15

Gilmourova "Take a Breath" z "On an Island" (2006 | EMI | 0946 355 6952) byla po zapojení PF-1e o něco plnější, hlavně ale každý tón dopadl s větší razancí a přednes byl kontrastnější. Pravdou je, že filtr zdůraznil také hruběji nahrané sykavky, veškeré dění se ale zdálo jaksi plynulejší, rytmičtější, byť to nebyl rozdíl v řádech, které by vás přibily ke zdi. To PF-2 MK2 pomohlo timingu naprosto nezpochybnitelně, hudba měla lepší, podmanivější a více strhující rytmus, celý zvuk se zklidnil a byl důraznější, artikulovanější a relaxovanější.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 16

Porovnat si základní a pokročilý filtr značky GigaWatt byla vskutku zajímavá zkušenost. Jednak se potvrdila zásadní premisa, že účinnost každého filtru je sama o sobě teoretická a v praxi jde jen a pouze o soulad všech prvků v systému od jističe, přes rozvod, zásuvku až po kvalitu napájecích kabelů a provedení napájecích zdrojů použitých komponentů, jednak se ukázalo, že každý filtr výsledný zvuk promění - jak moc, to už záleží na prvním zmíněném bodu. PF-1e je, jak už naznačuje ono "e" v názvu, ekonomickou variantou filtrace, která primárně poslouží jako ochrana před nenadálými katastrofami v elektrické síti a nevytáhne vám z peněženky žádnou děsivou částku. Zvláště u levnějších komponentů pak PF-1e zvuk docela příjemně vyčistí a "přizemní", takže hudba je konkrétnější a příjemněji se poslouchá, byť jde o posuny v míře "doladění detailů". To PF-2 MK2 je už plnohodnotným filtrem, který pomůže i nepoměrně dražším komponentům. PF-2 MK2 dokáže výborně pročistit signálové pozadí, zvuk usadí a uklidní, lépe vynikne dynamika a nechá vás také proniknout k drobnějším detailům. Zvuk jako celek tak působí dospěleji, jasněji a uvolněněji. Sečteno a podtrženo, ani jeden z filtrů s ohledem na cenovku a uvažovanou kategorii připojených komponentů neškodí a i když PF-1e nabízí spíše drobný posun a lehké vyčištění zvuk, je to velmi dobrý, nepředražený produkt. Proti tomu je ale PF-2 MK2 skutečně velice dobrý filtr, který neudělá ostudu ani ve skutečně high endové sestavě a zachytí už téměř všechno "smetí" ze sítě, díky čemuž uslyšíte své komponenty víceméně tak, jak je jejich designéři navrhli. Pokud tak nemáte místo (nebo možná finance) na "velký" filtr v komponentovém balení nebo pračku proudu, pak je GigaWatt PF-2 MK2 solidním, férovým řešením napájení, které vám nevěší na nos bulíky a opravdu pomáhá.

Kč 6 990,- - PF-1e
Kč 27 990,- - PF-2 MK 2 (+ kabel LC-1 MK3)

--- --- --- --- ---

KLADY

+ férová cena a pěkné zpracování

+ zejména PF-2 MK 2 funguje velmi dobře a i pro dražší elektroniku

+ pročistí a zkonkrétní zvuk

+ vše se pocitově zklidní a usadí

+ neubírají dynamiku

ZÁPORY

- PF-2 MK2 už je velká lišta a i když je kompaktnější, než velké komponentové přístroje, zabírá už dost prostoru

Heco Ascada Tower 600
 
 

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 1

Mnoho milovníků hudby má zájem o dobrý zvuk, ale mnoho z nich zejména s rozpukem digitálního audia, síťových služeb a s trendem celkového zjednodušování přístupu k hudbě vyžaduje také jednoduchá řešení a složité hi-fi sestavy jsou pro ně příliš komplikované, v neposlední řadě i kvůli nárokům na prostor, který kladou a kterého v moderních minimalistických interiérech zase tolik není. Německý výrobce reprosoustav Heco na tyto požadavky zareagoval aktivním sloupkem, v němž se skrývá v podstatě celý systém.

Heco Ascada 600 Tower mají, jak už název napovídá, podobu sloupku, usazeného na tlusté základové desce, z níž vybíhají ještě odhmotňovací hroty. Hmota ozvučnice stoupá do výšky 93 cm, na šířku má relativně skromných 18,5 cm a do hloubky sahá rovných 30 cm, ale za to může vekou měrou i výrazné zaklonění skříně. Hrany ozvučnice jsou seseknuté a povrchové provedení je v bílém nebo černém vysoce lesklém laku. O pevnosti MDF skříně s vnitřními rozpěrami hovoří hmotnost 18,7 kg (u té se vstupy), respektive 18,5 kg (u té vybavené pouze zesilovačem).

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 2

Při pohledu zepředu zaujme pětice reproduktorů s výraznými hliníkovými obrubami, zabírající víc než tři čtvrtiny výšky čelní desky. Dole k patě se vešlo už jen logo výrobce, kombinované s čtvercovým displejem, který ve zkratce ale zvládne výraznými modrými znaky zobrazit potřebné informace o provozním stavu. Zadní strana je pak jednodušší, byť panel s aktivní elektronikou zabírá také nemálo prostoru. U základové desky objevíte plastový nátrubek bassreflexu s velkým průměrem.

Velkou část kovového panelu na zadní straně zabírá žebroví chladiče zesilovačů. Jedna z reprosoustav funguje jako hlavní, řídící, druhá pak už jen přijímá signál pomocí XLR vstupu. Teoreticky je možné i bezdrátové spojení obou kanálů přes Bluetooth, ale výrobce sám říká, že pro dokonalou synchronizaci je třeba využít kabelu. Bezdrátová varianta se ale hodí tam, kde je třeba maximální stylová čistota. Nad zesilovači najdete signálové vstupy - jeden pár analogových linkových cinchů, jeden optický a jeden koaxiální digitální vstup a jeden USB vstup pro přímé propojení s počítačem, poskytující rozlišení až 24 / 96. USB-A konektor je pak určen pro nabíjení zařízení. Pod chladícími žebry najdete krom zmiňovaného XLR konektoru pro propojení kanálů ještě napájecí zásuvku a kolébkový vypínač. Co není vidět, to je bluetooth konektivit s aptX kodekem.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 3

Posledním prvkem na zadním panelu je pak trojice otočných ovladačů - jedním se volí hlasitost a přepínají vstupy, dalšími dvěma regulují korekce pro výšky a pro basy. Vše ale můžete ovládat i přes jednoduchý, ale dostatečně pohodlný dálkový ovladač.

Vrátíme-li se zpět dopředu, jsou rozhodně nejdůležitějšími prvky reproduktory. Nahoře je tweeter, tvořený klasickou měkkou kopulkou o průměru 2,5 cm. Pod ním je čtveřice vizuálně identických měničů s membránami o průměru 12,5 cm. Ten pod tweeterem je středotónový, zbylá trojice se stará o basové pásmo. Materiálem membrán všech čtyř je klasický papír, pro basové měniče zesílený.

O konkrétní elektronice se bohužel výrobce příliš nerozepisuje, ale v každé reprosoustavě pracuje modul s výkonem 110 Wattů. Pásma jsou výhybkou s fázovou a amplitudovou korekcí děleny na úrovních 350 a 2 600 Hz, přičemž celkový pracovní frekvenční rozsah bez udané tolerance činí 25 - 40 000 Hz (tipujeme dle poslechových zkušeností na toleranci -6, možná i -8 dB).

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 4

Heco Ascada 600 Tower jsme poslouchali v poslechovém prostoru dovozce s přehrávačem Onyko C-S5VL.

Možná byste čekali, že díky trojici basových měničů, aktivnímu pohonu reproduktorů a relativně velkému objemu ozvučnice bude místnost spodními frekvencemi přímo přeplněná. V reálnu tomu tak ale (naštěstí) není, basová odezva je dokonce poměrně decentní. Kontrabas Charlieho Hadena v "Yo sin Ti" ("Nocturne" | 2001 | Gitanes | 013 611-2) měl už patrný impuls, zejména patrně díky přímé kontrole měničů, stejně jako slušnou definici, ale mohl by mít přeci jen o něco větší důraz, větší váhu, dodat nástroji mohutnější proporce. Pokud by však někomu v daném prostoru bas scházel, dá se doladit za pomoci tónových korekcí a přizpůsobit akustice místnosti. Hloubka, do které se Ascada 600 Tower pouští, je pak velmi slušná a kontrabas se pocitově "vejde".

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 5

Tyto Heco mají na rozdíl od nižších, plných a zvukově sytých řad klidnější, přesnější a dospělejší, přirozenější projev, který je méně "hezký" a realističtější, což vyniklo zejména na podání hlasů. Garfunkelův vokál v "Morning has broken" z desky "The Wide World Over" od Chieftains (2002 | RCAVictor | 09026639172) byl uvolněný a lehký, podaný se slušnou čistotou a doprovodný zpěv Diany Krall pak byl už dokonce i hezky znělý. Oba hlasy byly velmi dobře oddělené, Heco drží v reprodukci dobrou kontrolu a i když neodhaluje kdovíjaké droboučké nuance, hlasy zní klidně a čistě.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 6

Vysokotónový měnič dokázal velmi pěkně vykreslit nejvyšší tóny v Burtonově "Tears of Rain" ("Like Minds" | 2003 | Concord | SACD-1029-6). Výšky jsou hodně klidné, jemné a opět neladěné na efektní výraznost, ale spíše na realistický poklid a vzdušnost. Jednotlivé dopady paliček na činely jsou už velmi slušně oddělené a kontrolované, po každém úderu následoval také slyšitelný dozvuk, nepřehnaný a realistický, přesný a objemově akorát nadávkovaný. Nečekejte výrazné, cinkavé výšky, Ascada 600 Tower staví, trošku na rozdíl od výrazněji znějících nižších řad, skutečně na nepřehnané realističnosti. Když však otočíte hlasitost trochu více nahlas, charakter všech pásem se maličko změní a přibude právě trocha znělosti a výraznosti.

Už jsme zmínili, že aktivní pohon měničů s sebou přináší i na danou třídu velmi dobrou kontrolu a i když impakt na nejnižších frekvencích by mohl být větší, respektive zvuk hutnější, Saint-Saënsova "Danse Macabre" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) působila živě a zejména na středních a vyšších hlasitostech už příjemně přesvědčivě. Zesilovač drží měniče pod kontrolou, reprosoustavy se tak nezahltí a při realistických a vyšších hlasitostech hudba rozkvete a objeví se i kýžený pocit "šťouchnutí", tedy impuls.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 7

Velká část reprosoustav značky Heco je brána jako ideální nástroje pro rockovou / popovou, respektive obecně elektrifikovanou "běžnou" hudbu. I Ascada 600 Tower se svým realističtějším laděním to zvládají velmi dobře - Watersova "Perfect Sense Part I / Part II" z desky "Amused to Death" (1992 | Columbia | 4687612) stála na pěkně zaostřeném hlasu a ani v dramatičtějších pasážích neztrácí sloupky schopnost udržet pořádek a klid v reprodukci, hudba je přehledná a měniče slušně přesné. Heco také neloví nejdrobnější detaily z pozadí hudby, ale už patří do kategorie, kdy má zvuk vrstvy, kdy vám už detaily neschází a nemáte pocit, že by hudba byla o něco ochuzená (míněno samozřejmě v kontextu cca padesátitisícových systémů).

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 8

Velmi pěkně dokázaly reprosoustavy načrtnout hudební scénu ve Stingově "The Hounds of Winter" z "...all this time". Nástroje byly rozložené nejen v pravolevém směru a to i za hranicemi reprosoustav, ale Ascada 600 Tower dokázaly protáhnout zvuk i směrem dozadu a dát nástrojům dost prostoru, aby ve vnímání nesplývaly a nepřekrývaly se. I to je přínos přesně hrajících aktivních měničů.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 9

Jak už bylo řečeno, značka Heco je v dostupných kategoriích velmi dobrou volbou pro "rockový zvuk" a třeba "Rattle that lock" ze stejnojmenné desky Davida Gilmoura (2015 | Columbia | 88875123262) byla rytmická, pevná, živá a s lehoučkým nádechem té správné rockové syrovosti a energie.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 10

Heco Ascada 600 Tower jsou lifestylovým řešením pro ty, kteří chtějí minimum kabelů, minimum zabraného prostoru a přitom slušný zvuk. Pěkný design a zpracování vám umožní postavit je bez ostychu do libovolného prostoru a dovedeme si představit, že zejména ve spojení s nějakým streamovacím produktem budou ideální pro ty, kteří chtějí maximum stylu a pohodlí. Cena se možná jeví ne úplně nízká, na druhou stranu musíte vzít v potaz fakt, že dostáváte vlastně kompletní sestavu a ještě k tomu sladěnou po všech stránkách. Ascada 600 Tower jsou tak dobré, pohodlné řešení, které je až překvapivě věrné, přesné a pokud jen trochu víc otočíte hlasitost, hudba rozkvete a získá živost a energii. Pokud tak jste příznivci jednoduchý, ale dobrých řešení, Heco Ascada 600 Tower jsou jedním z takových...

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]

Kč 42 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ stylové a kompaktní řešení

+ dobrá konektorová výbava

+ slušná čistota

+ i nahlas udržují čistý, čitelný a zábavný zvuk

ZÁPORY

- trojice basáků by mohla dávat o něco větší tlak