!! Novinka na HTPshop.cz: super nabídka High-End komponentů a příslušenství - Made in China !! Akční cena gramofonu ACOUSTIC SOLID - SOLID 111 ALU PURE / NAGAOKA MP100 - 34% !!

Testy

Nové Monitor Audio Bronze 2
 
 

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 1

Anglická firma Monitor Audio je svá a kombinuje velmi atraktivní ceny, dobré a luxusně působící povrchové zpracování s velmi klidným, dalo by se možná říci důstojným zvukovým projevem. Nejnovějším přírůstkem do výrobního katalogu je řada Bronze v již páté generaci od roku 2000. Svým designem se blíží mnohem více vyšší řadě Silver, než předcházející edici série Bronze. My jsme měli možnost okusit vyšší ze dvou regálovek s jednoduchým jménem "2".

Regálové reprosoustavy Bronze 2 jsou relativně kompaktní (35 x 25,5 x 18,5 cm - v x h x š) a lehké (5,3 kg), jejich design ale působí mnohem dražší, než ve skutečnosti jsou. I když se povrchové zpracování nese ve jménu vinylu, působí hezky a na dálku ani vás ani nenapadne, že by to nebyla dýha. I spoje vypadají hodnotně; ačkoliv je ozvučnice striktně pravoúhlá, rohy jsou zaoblené a díky tomu je vše příjemně elegantní. Jediný diskutabilní prvek je uzounký pásek z poloměkkého plastiku, rámující horní a spodní hranu čelní strany ozvučnice; někdo je může brát jako zajímavé zpestření křivek, někomu přijdou patrně laciné. Rozhodně ale působí jako přirozenější součást celku, než v minulé generaci.

Na zadní stěně najdete mírně vpadlou desku s hrubým povrchem a u její paty kovový kruh, ohraničující místo pro zdvojené středně velké reproterminály.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 2

Bronze 2 jsou koncipovány jako dvoupásmové s dopředu vyvedeným bassreflexem. Centrálním bodem reprosoustav je velký středobasový měnič se stříbrnou membránou - pod ním je uložen bassreflex s rýhovaným plastovým nátrubkem typu HiVe II (to je právě onou vroubkování, urychlující proudění vzduchu) s lehce vyříznutou horní částí, kopírující tvar středobasu. Stejně vyříznutý je i dekorativní kroužek kolem tweeteru pod hustou kopulovitou krycí mřížkou.

Středobas má průměr 16,5 cm a jeho membrána využívá technologii C-CAM (keramickou vrstvičkou potažená slitina hliníku a hořčíku). Mělký konický tvar membrány je ukotven na velmi nenápadném závěsu. Tweeter má pak průměr 2,5 cm a tradiční zlatou barvu kopulky (způsobenou ovšem skutečnou vrstvičkou anodizovaného zlata). Materiálem je opět C-CAM.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 3

Oproti minulé sérii byla vytvořena úplně nová výhybky s polypropylenovými kondenzátory. Tužší je i ozvučnice z 1,8 cm tlustých MDF desek a s vnitřními rozpěrami pro dodatečné vyztužení.

Dvoupásmový systém je rozdělený na hranici 3 100 Hz, pracuje ve frekvenčním rozsahu 42 - 30 000 Hz (bez udání tolerančního rozsahu, ale odhadem to platí tak pro -6 dB). Reprosoustavy mají poměrně vysokou charakteristickou citlivost 90 dB / W / m a nominální impedanci 8 Ohm.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 4

Monitor Audio Bronze 2 jsme poslouchali v prostoru dovozce na sestavě, která svou cenou odpovídala reprosoustavám. Šlo o CD přehrávač Onkyo C-55VL a zesilovač Onkyo TX-8050. Porovnávali jsme s Heco Aleva GT 202.

Basová linka ve "Stairway to the Stars" Laurence Hobgooda ("When the Heart Dances" | 2008 | Naim | naimcd112) byla velmi decentní, kontrabas se neprosazuje nějakou velkou vahou, ale v rámci cenové třídy má pěknou definici jednotlivých tónů. Tóny jsou kulaté, klidné a měkoučké, nástroj slyšíte bez problémů, i když s energií omezenou jednak rozměry, jednak cenovou hladinou a jednak velmi poklidným naladěním, takže pocitově spíše tak trochu přibrukuje v pozadí a neosloví milovníky plného, energického basu. Hedvábně hebký a lehký přednes se na druhou stranu velmi příjemně poslouchá, je nastaven citelně "hezky", ale vůbec to nevadí. Pokud zvednete hlasitost, objemu a důrazu trochu přibude.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 5

Hlas Diany Krall v "All or Nothing at All" ("Love Scenes" | 1997 | Impulse | IMP12342) byl jasně dominantní, respektive jasně dominantní je tu střední pásmo. Vokál zněl sladce a v dané třídě nadstandardně čistě, laskavě a relaxovaně. Prostě si tak plynul, spíše až odtékal z měničů směrem do prostoru. Hlas byl slušně prokreslený, slyšet byly i drobnější nádechy, byť odsunuté spíše do pozadí a nutící vás trochu se snažit a hledat. Hlas sám o sobě opět neoslňuje pocitem hloubky, nicméně lehký dotek sametovosti a celková dobrá srozumitelnost mu propůjčují pocit jakési osobitosti a uvěřitelnosti, kterou neumí ve třídě kolem deseti patnácti tisíc nabídnout každý.

Výšková kopulka se zdála hrát živěji a výrazněji, než středobasová membrána, takže třeba činel v "Time Out" Dave Brubeck Quartet ("Take Five" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) byl příjemně čistý a zřetelný. Jeho lehký zvuk nabízí docela slušný přehled a slušné oddělení jednotlivých úderů, byť nástroj samotný je objemově menší. Celkově ale působí bohatě a čitelně a rozhodně se neztrácí - přes vší lehkost je v hudebním celku poměrově zastoupen právě tak akorát. Výškáč ho také podává dosti zněle, až s lehkým, ale nevtíravým nádechem zvonivosti.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 6

Bronze 2 jsou relativně malé a poměrně dost levné regálovky, takže nebylo překvapující, že jejich dynamické limity jsou poplatné třídě a ceně. Velký orchestr v Mussorgského "Velké bráně kyjevské" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) tak měl spíše tak tak objemu, v kontextu třídy ale akorát. Reprosoustavy se nicméně docela snaží, byť nijak netlačí na pilu a vše vykvétá s velkým klidem a neuspěchaně. Není to autoritativní, expresivní přednes, ale poklidné, uvolněné - je překvapivé, že i když bedny u velkého bubnu nepřenesou jeho ránu, nemáte ani pocit plochosti a prázdnoty. Vlastně by se dalo říct, že vám se svým všeobjímajícím klidem naznačí, že hraje velký orchestr, ale jsou tu limity, které brání jeho plnému vyniknutí. Vše je ale bez stresu a bez násilí.

Ve stejném duchu by se dalo popsat i rozlišení a schopnost reprosoustav provést vás nahrávkou. V Mahlerově "6. symfonii" v podání České filharmonie pod taktovkou Václava Neumanna (1995 | Exton | OVCL-00259) nebylo cítit žádné zdůraznění, naopak tu panovalo sametově hladké propojení a jemnost. Reprosoustavy už začínají i znatelně oddělovat jednotlivé nástrojové linky a v reprodukci je poměrně slušný pořádek, respektive nemáte pocit, že by vše bylo zabaleno do nepřehledné koule, jakkoliv Bronze 2 nejsou ani trochu zvukovými analytiky. Hrají si trochu po svém, ovšem i dramatické momenty jsou rozumně čitelné, byť existují konkurenti, kteří vás (za cenu expresivnějšího, často i ostřejšího ladění) zavedou ještě k jemnějším detailům.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 7

Kde v rámci třídy není prostor pro křivé slovo, to je podání prostoru. Jednak jsou to kompaktní dvoupásmovky, které mají v tomto ohledu talent tak trochu "od přírody", jednak jsou prostě dobře nastavené. Rozložení scény a usazení nástrojů v něm v Beethovenově "Smyčcovém kvartetu 95 a 59/1" v podání kvartetu Artemis (2000 | Virgin | 7243 5 45738 2 8) bylo prostě a jednoduše dobré, prostor byl homogenní a také stabilní. Bronze 2 navzdory jménu výrobce nejsou monitory, ale na druhou stranu je prostor minimálně v pravolevém směru široký a jistý, bedny se nezdají být nijak zřetelně směrové. Lokalizace nástrojů je také adekvátní, vše je lehké a nenásilné, byť rozhodně ne holografické.

V čem jsou ale Monitor Audio Bronze 2 excelentní, to je lehkost a uvolněnost, s jakou zahrají úplně cokoliv (byť ve svém vlastním stylu a charakteru). "Please Read the Letter" dvojice Plant / Krauss ("Raising Sand" | 2007 | Decca | 475 9382) byla intenzivnější a otevřenější se zvyšující se hlasitostí, ale reprosoustavám to nejvíce sluší ve středních úrovních. Nejsou to nejsytější a nejbohatěji hrající reprosoustavy, na druhou stranu hudba zní vysloveně hezky, trochu měkce a hedvábně, ale s příjemnou čistotou. Celek je úžasně nekonfliktní a dobře se poslouchající. A i když je reprodukce hodně neuspěchaná, rytmus je zřetelný a dobře zvládnutý, takže hudba odplývá a proplouvá s pocitem velké pohody.

2015 11 24 TST Monitor Audio Bronze 2 8

Monitor Audio Bronze 2 jsou důstojné malé reprosoustavy. Skvělé svým provedením a vzhledem, jsou přátelské cenou a jsou jedinečné svou pohodou a klidem, který na vás přenesou. Nesluší jim tak úplně šeptavé, nizoučké poslechové úrovně, zaslouží si trochu vybudit, ale ani tam neztrácí svůj charakteristický samet a klid. I když vlastně žádná jednotlivost v jejich charakteru a provedení není něco, z čeho byste si vysloveně sedli na zadek, jedna každá součást ladí s ostatními a vytváří harmonický, sametově uvolněný celek, skrze který prostupuje jakákoliv hudba a to s hladivě nekonfliktní pohodou. Pokud tak hledáte elegantní kousky, které zahrají cokoliv, kdykoliv a jakkoliv, byť po svém, jsou Bronze 2 vhodné ke zvážení.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 12 290,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vypadají na danou cenu velmi hezky

+ měkký, neúnavný, velmi klidný zvuk

+ pěkné podání prostoru

ZÁPORY

- mohly by hrát sytěji

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Horizon Trading Prague | www.monitor-audio.cz

Gigawatt PF2 MK2 + PF1e

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 1

Dalo by se říci, že co hifista, to názor, často názor úplně na všechno. Na to co vliv na reprodukci má, na to co vliv nemá, na to co a hlavně o kolik je vlastně předražené a nezřídka i na to, že dřív to bylo mnohem poctivější a lepší. Spousta lidí ale tak trochu zapomíná, že "dřív" se vědělo, že CD přehrávače čtou jen jedničky a nuly a tak navždy už budou hrát všechny stejně, vědělo se, že pasivní prvek jako drát nemůže signál nijak ovlivnit a vědělo se, že nejdůležitější jsou reprosoustavy a musí stát nejvíc, protože "dělají zvuk".

Naštěstí stoupající úroveň techniky (a určitě i různé další faktory) i v nižších cenových hladinách, umožňující tak vnímat i drobnější rozdíly, během let pomohla poukázat na to, že doslova všechno tvoří rozdíl. Větší či menší, snadno slyšitelný či na hranici vnímatelnosti, projevující se obecně či jen v některých systémech, přesto rozdíl. Naštěstí už snad také všeobecně platí, že výsledný zvuk je souladem (nebo nesouladem) celého systému a že kvalitní signál se vytváří již na počátku řetězce.

Přesto, i přes to všechno řečené a všeobecně vnímané ani dnes není standardem pořádně ošetřit onen začátek řetězce. Respektive často se majitelé i hodně kvalitní (a drahé) elektroniky z nějakého důvodu bojí investice do kabelů. A pokud už si pořídí adekvátní signálové a reproduktorové dráty, často nezbude na pořízení odpovídajícího napájecího kabelu (už proto, že napájet musíte povětšinou minimálně dva, častěji spíše tři, čtyři nebo pět a víc komponentů). Jenže jak praví okřídlené přísloví, orchestr hraje podle svého nejslabšího člena (nebo možná řetěz je tak pevný jako jeho nejslabší článek).

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 2

Navíc čím dostupnější produkt, tím je také pravděpodobnější, že nebylo možno věnovat dostatečnou část rozpočtu na vývoj či výrobu ideálního napájecího zdroje a ten je tedy méně odolný vůči příchozímu rušení, které se tak více či méně prochází dále ke zpracovávanému signálu a nám do uší, ať už si to uvědomujeme nebo ne.

Obsah předchozích čtyř odstavců by se snad dal vyjádřit jedinou větou - dopřejte svým komponentům dobré napájecí kabely. A dodáme k tomu snad ještě to, že i sebelepšímu kabelu pomůže filtrace.

V dnešní době je k dostání nepřeberné množství produktů, spousta z nich spadá do kategorie voodoo a pokud už jsou to skutečně dobrá a funkční řešení, spadají zase často do nesmyslně vysokých cenových relací. Jednou ze značek, která se snaží být funkční a zároveň nabízet i zaplatitelná řešení je polský GigaWatt.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 3

Ve skladbě jejich výrobního katalogu najdete jednak velké (a drahé) pračky, klasické filtry komponentové velikosti, jednak napájecí kabely a třeba i zásuvky a kabel pro domácí rozvody, ale také lišty - ty v podání GigaWatt nejsou jen "rozbočkami" s přepěťovou ochranou, ale nejvyšší model PF-2 MK 2 je plnohodnotným filtrem pro ty, kteří už nemají místo v racku, nebo se jim prostě hodí mít kompaktní provedení v podobě napájecí lišty.

Měli jsme možnost zapojit k našim systémům jak tu nejzákladnější lištu PF-1e (jde o variatnu "economy" filtru PF-1) a naopak tu nejlepší lištu PF-2 MK 2.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 4

GigaWatt PF-1e

Lišta PF-1e je určena pro filtraci a ochranu zejména zdrojových komponentů, ale třeba i integrovaných zesilovačů s neextrémními výkony. Jde o podlouhlou "cihličku" v bytelném kovovém provedení (kvůli účinnému stínění), kdy hranol má na jednom konci vstupní zásuvku a na straně horní celkem šest oddělených zásuvek v plastovém pouzdru. To je jeden z hlavních rozdílů oproti "plnohodnotné" liště PF-1.

Necelých 2,5 kg těžká lišta s rozměry 42 x 7,5 x 5,7 cm zvládne přenést maximální proud 16 A (a po velmi krátký okamžik až 13 000 A), celkový příkon může dosáhnout až 3 680 Wattů, což rozhodně stačí.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 5

Filtrační část sestává zejména metalizovaných polyesterových kondenzátorů s nízkou indukčností na kovovém jádru. Ochranná část pak používá UltraMOV varistory, nikoliv třeba pojistky jako většina klasických komponentů. Rozvod zásuvek využívá hvězdicovou topologii.

GigaWatt PF-2 MK2

Vyšší model PF-2 MK2 má na papíře stejné parametry jako PF-1e, liší se však vnějšími rozměry a hlavně použitými součástkami. 4,3 kg těžká lišta má už nemalé rozměry 42 x 9 x 9 cm, tělo je vyrobeno ze silných kovových plátů a působí masivně - dokonce ani po plném osazení těžkými "audiofilskými" kabely se nepřevrátí.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 6

Šestice zásuvek G-040 (navržených i vyrobených přímo v GigaWatt zejména kvůli postříbřeným kontaktům) je tentokrát zapuštěná do lišty, poblíž vstupní zásuvky se na horní straně nachází signalizace správné polarity.

Základní filtrační a ochranné součásti jsou provedeny stejně jako u PF-1e. Na rozdíl od ní ale používá pro distribuci proudu patentované firemní řešení, tedy opravdu masivní sběrnice z leštěné mědi (průřez zhruba 30 mm2). Z této sběrnice vede ke každé zásuvce krimpovaný (tedy ne pájený) kabel z postříbřené mědi - dráty jsou v teflonové izolaci a mají solidní průřez 4 mm2.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 7

Zajímavostí určitě je i to, že zásuvky samotné jsou před osazením podrobeny hlubokému zmrazení a (blíže nespecifikovanému) demagnetizačnímu procesu, stejně jako že šasi rozvodnice staví do cesty radiofrekvenčnímu i elektromagnetickému rušení z okolí dvojitou tloušťku kovu v porovnání s nižšími modely.

Obě lišty jsme poslouchali na několika sestavách. Kromě Naim Nait XS / Naim CD5si a Cambridge CXA80 / CXCto byly též T+A PA 2000 R / MP 2000 R nebo Rogue Audio RP-5 / M-180. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 a Xavian Perla, ale též GoldenEar AON 3 a Triton Three. Napájení zajišťovaly kabely KrautWire Omega III, do filtrů pak vždy šel ze zásuvky kabel GigaWatt LC-1 MK3. Pro srovnání jsme používali filtry Xindak XF-2000B aProPower PT15 a PS15.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 8

Posuzovat kvalitu filtru je relativně obtížné, protože vždy jde jen a pouze o soulad konkrétního systému a konkrétního domácího rozvodu, respektive jeho kvality. Takže ještě jedna připomínka - to, že v našem prostředí se některý z filtrů více či méně osvědčil ještě neznamená, že bude fungovat stejným způsobem i jinde.

V "Nemesis" Dave Holland Quartet ("Extensions" | 2008 | ECM | ECM1410) přinesl už filtr PF-1e znatelné zlepšení a to na všech sestavách, na levnějších byl pak přínos nejzřetelnější. Proti přímému připojení do zásuvky je reprodukce živější, basa je o něco měkčí, brumlavější a poměrově se zdá být spodních frekvencí o něco víc. Zlepšila se také definice, i když důraz naopak trochu povadl, byť to možná lépe odpovídá charakteru skutečného kontrabasu. Po přepojení na filtr PF-2 MK2 se ještě výrazně snáze daly vnímat jednotlivé polohy kontrabasu, rozdíly mezi jednotlivými strunami a tóny byly už zcela zřetelné. Výrazně lépe také šlo sledovat celý průběh tónu od vzniku do odeznění; tón byl mnohem lépe vydělený ze zvukového pozadí. Kontrabas jako kdyby se trochu zmenšil, ubylo objemu, ale zkonkrétněly kontury. Nejmarkantnějším rozdílem ale byl impuls, respektive to, že třeba u T+A dokázal i tak slušný impuls ještě zdůraznit a zrychlit a přidat tónu váhu.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 9

Hlas Renée Fleming v "Endlessly" z "Dark Hope" (2010 | Mercury | 273 9699) po předřazení filtru PF-1e vystoupil o krůček do popředí, získal na dominanci a zlepšila se o něco i srozumitelnost (zejména díky celkově čistšímu zvuku), ovšem to s sebou přineslo i výraznější sykavky. Vokál byl zaostřenější, asi jako kdybyste o něco přidali na hlasitosti. Filtr PF-2 MK2 hraje ale jinou ligu a do každé sestavy se jeho vliv promítá citelněji - v této skladbě se vokál zdál jaksi lidštější, hlubší, bylo možné vnímat i menší nuance a krátké nádechy, které se předtím schovávaly pod zvukem nástrojů. Tak jak se předtím zdůraznil hlas i se sykavkami, zde se naopak hrany syknutí zkultivovaly a změkly, takže bylo možné poslouchat více nahlas, respektive s pocitem, že hudba je příjemnější. Vokál se také zdál být ještě více vystouplý nad hudebním děním.

Tón vibrafonu v Rollinsově "The Stopper" ("With Modern Jazz Quartet" | 1988 | Prestige | 00025218111126) se s filtrem PF-1e zkrátil, nicméně působil zněleji, plněji a také jemněji a méně tvrdě. Už zde ale činely o něco lépe vystoupily z pozadí, respektive zůstávají stále tak akorát objemné, ale zjemní se a přes veškerou tenkost se jejich linka lépe čte. Už základní lišta tak pomáhá napříč pásmy vyčistit pozadí signálu a teprve zde si uvědomíte, kolik ruchů proniká do sestavy ze zásuvky i tam, kde napájení patří spíš k tomu lepšímu. Plnohodnotný filtr PF-2 MK2 pak přináší přirozenější kovový nádech vibrafonu a hlavně jeho pronikavější, znělejší přednes, připomínající opět zvýšení hlasitosti ale právě jen pro tento jeden nástroj. Podobný efekt postihl i činely, jako kdyby se zvětšila jejich plocha a bylo více cítit její rezonanci a bylo možno déle sledovat jejich dozvuk. Celkově je tak činel přesvědčivější, reálnější a zejména levnějším sestavy posouvá o až nečekaně dlouhý krok kupředu.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 10

Filtry GigaWatt se docela dobře popasovaly i s dynamikou velkého orchestru, což bylo dobře znát na Berliozově "Fantastické, op. 14" v podání RSO Frankfurt a Eliahu Inbala (1993 | Denon | CO-75654). Filtry mají občas tendenci limitovat dynamické špičky, zejména pak při zapojení "žravějších" koncových stupňů, ale i výkonnějších integrovaných zesilovačů. Zdálo se ale, že ani PF-1e není pro sestavy brzda. Zvuk byl čistší, jakoby jasnější, ale je pravda, že žádná dynamická špička nebyla tak divoká a energická, jak by si bývala zasloužila. Zvuk jako celek byl ale pocitově o něco rychlejší, pevnější, ač tenčí a s jasněji stanovenými mantinely. Při zapojení bez filtru se do hudby vrátil potřebný švih a bezprostřednost. Velký filtr PF-2 MK2 je ale teprve tím, který doopravdy pomáhá reprodukci globálně, ne jen v některých jednotlivostech. Třeba velkému bubnu přibyl objem a hlavně váha, zvuk jako kdyby se vyčistil a zrychlil (byť opravdu zřetelný rozdíl byl cítit spíše oproti připojení do zásuvky, než oproti PF-1e), hlavní rozdíl byl ale v dynamických špičkách - byly zřetelně samozřejmější, najednou jako kdyby sestava pojala více zvuku, více hudby a ta bylo konkrétnější.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 11

Nutno říct, že už GigaWatt PF-1e dokázal reprodukci vyčistit, což s sebou ruku v ruce neslo čitelnější i menší detaily. V Rutterově "Nativity Carol" v podání San Francisco Choral Artists ("Reference Recordings First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD) přinesl menší z filtrů oddělení sólistů, které postavil před sbor, přestože sbor samotný zůstal stále spíše jediným, spojeným celkem, než souladem individualit. Oproti připojení "do zdi" byl ale zvuk zřetelně čistší a bylo snazší proniknout blíže k hlasům, byly slyšet drobnější nuance. Velký bratr PF-2 MK2 pošťouchl celý zvuk o výrazný krok dál, zejména v oblasti oddělení jednotlivých zpěváků - tam, kde byl předtím monolitický celek stálo nyní už zřetelné uskupení jednotlivců, ačkoliv třeba ambientní zvuky hluboko v pozadí jsou stále na hranici rozeznatelnosti (ale už tam alespoň jsou). Vokály působí integrovanější do celku, jsou lehčí a hladší, jemnější.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 14

Největším přínosem obou filtrů v oblasti podání prostoru oproti přímému prokabelování do zdi bylo jistě to, že zmizel jakýsi neurčitý pocit závaží ve středu mezi reprosoustavami a celek se uvolnil a rozplynul do stran a do hloubky. V "Besame Mucho" Waltera Puschniga a Lindy Sharrock z "Late Night Show Pt. II" působily nástroje lépe rozprostřené v pravolevém směru a PF-1e nechal elektroniku pracovat s čistším signálem v obou kanálech, takže se scéna i prohloubila. Nástroje ale stále neměly tak plastická těla, jak je zachyceno v nahrávce. PF-2 MK2 jako kdyby celou scénu posadil na zadek, jak se to občas po zapojení filtrace stává. Hlas se posunul dozadu, hudba jako celek se rozvrstvila a vše bylo přehlednější díky větší porci vzduchu mezi nástroji (respektive díky tomu, že mezi nástroji byl konečně nějaký vzduch cítit a nebyl to jen jakýsi neurčitý ruch). Hudba díky celkově větší čistotě působí konkrétněji, prostě blíž.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 15

Gilmourova "Take a Breath" z "On an Island" (2006 | EMI | 0946 355 6952) byla po zapojení PF-1e o něco plnější, hlavně ale každý tón dopadl s větší razancí a přednes byl kontrastnější. Pravdou je, že filtr zdůraznil také hruběji nahrané sykavky, veškeré dění se ale zdálo jaksi plynulejší, rytmičtější, byť to nebyl rozdíl v řádech, které by vás přibily ke zdi. To PF-2 MK2 pomohlo timingu naprosto nezpochybnitelně, hudba měla lepší, podmanivější a více strhující rytmus, celý zvuk se zklidnil a byl důraznější, artikulovanější a relaxovanější.

2015 11 09 TST GigaWatt PF 2 MK2 a PF 1e 16

Porovnat si základní a pokročilý filtr značky GigaWatt byla vskutku zajímavá zkušenost. Jednak se potvrdila zásadní premisa, že účinnost každého filtru je sama o sobě teoretická a v praxi jde jen a pouze o soulad všech prvků v systému od jističe, přes rozvod, zásuvku až po kvalitu napájecích kabelů a provedení napájecích zdrojů použitých komponentů, jednak se ukázalo, že každý filtr výsledný zvuk promění - jak moc, to už záleží na prvním zmíněném bodu. PF-1e je, jak už naznačuje ono "e" v názvu, ekonomickou variantou filtrace, která primárně poslouží jako ochrana před nenadálými katastrofami v elektrické síti a nevytáhne vám z peněženky žádnou děsivou částku. Zvláště u levnějších komponentů pak PF-1e zvuk docela příjemně vyčistí a "přizemní", takže hudba je konkrétnější a příjemněji se poslouchá, byť jde o posuny v míře "doladění detailů". To PF-2 MK2 je už plnohodnotným filtrem, který pomůže i nepoměrně dražším komponentům. PF-2 MK2 dokáže výborně pročistit signálové pozadí, zvuk usadí a uklidní, lépe vynikne dynamika a nechá vás také proniknout k drobnějším detailům. Zvuk jako celek tak působí dospěleji, jasněji a uvolněněji. Sečteno a podtrženo, ani jeden z filtrů s ohledem na cenovku a uvažovanou kategorii připojených komponentů neškodí a i když PF-1e nabízí spíše drobný posun a lehké vyčištění zvuk, je to velmi dobrý, nepředražený produkt. Proti tomu je ale PF-2 MK2 skutečně velice dobrý filtr, který neudělá ostudu ani ve skutečně high endové sestavě a zachytí už téměř všechno "smetí" ze sítě, díky čemuž uslyšíte své komponenty víceméně tak, jak je jejich designéři navrhli. Pokud tak nemáte místo (nebo možná finance) na "velký" filtr v komponentovém balení nebo pračku proudu, pak je GigaWatt PF-2 MK2 solidním, férovým řešením napájení, které vám nevěší na nos bulíky a opravdu pomáhá.

Kč 6 990,- - PF-1e
Kč 27 990,- - PF-2 MK 2 (+ kabel LC-1 MK3)

--- --- --- --- ---

KLADY

+ férová cena a pěkné zpracování

+ zejména PF-2 MK 2 funguje velmi dobře a i pro dražší elektroniku

+ pročistí a zkonkrétní zvuk

+ vše se pocitově zklidní a usadí

+ neubírají dynamiku

ZÁPORY

- PF-2 MK2 už je velká lišta a i když je kompaktnější, než velké komponentové přístroje, zabírá už dost prostoru

Heco Ascada Tower 600
 
 

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 1

Mnoho milovníků hudby má zájem o dobrý zvuk, ale mnoho z nich zejména s rozpukem digitálního audia, síťových služeb a s trendem celkového zjednodušování přístupu k hudbě vyžaduje také jednoduchá řešení a složité hi-fi sestavy jsou pro ně příliš komplikované, v neposlední řadě i kvůli nárokům na prostor, který kladou a kterého v moderních minimalistických interiérech zase tolik není. Německý výrobce reprosoustav Heco na tyto požadavky zareagoval aktivním sloupkem, v němž se skrývá v podstatě celý systém.

Heco Ascada 600 Tower mají, jak už název napovídá, podobu sloupku, usazeného na tlusté základové desce, z níž vybíhají ještě odhmotňovací hroty. Hmota ozvučnice stoupá do výšky 93 cm, na šířku má relativně skromných 18,5 cm a do hloubky sahá rovných 30 cm, ale za to může vekou měrou i výrazné zaklonění skříně. Hrany ozvučnice jsou seseknuté a povrchové provedení je v bílém nebo černém vysoce lesklém laku. O pevnosti MDF skříně s vnitřními rozpěrami hovoří hmotnost 18,7 kg (u té se vstupy), respektive 18,5 kg (u té vybavené pouze zesilovačem).

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 2

Při pohledu zepředu zaujme pětice reproduktorů s výraznými hliníkovými obrubami, zabírající víc než tři čtvrtiny výšky čelní desky. Dole k patě se vešlo už jen logo výrobce, kombinované s čtvercovým displejem, který ve zkratce ale zvládne výraznými modrými znaky zobrazit potřebné informace o provozním stavu. Zadní strana je pak jednodušší, byť panel s aktivní elektronikou zabírá také nemálo prostoru. U základové desky objevíte plastový nátrubek bassreflexu s velkým průměrem.

Velkou část kovového panelu na zadní straně zabírá žebroví chladiče zesilovačů. Jedna z reprosoustav funguje jako hlavní, řídící, druhá pak už jen přijímá signál pomocí XLR vstupu. Teoreticky je možné i bezdrátové spojení obou kanálů přes Bluetooth, ale výrobce sám říká, že pro dokonalou synchronizaci je třeba využít kabelu. Bezdrátová varianta se ale hodí tam, kde je třeba maximální stylová čistota. Nad zesilovači najdete signálové vstupy - jeden pár analogových linkových cinchů, jeden optický a jeden koaxiální digitální vstup a jeden USB vstup pro přímé propojení s počítačem, poskytující rozlišení až 24 / 96. USB-A konektor je pak určen pro nabíjení zařízení. Pod chladícími žebry najdete krom zmiňovaného XLR konektoru pro propojení kanálů ještě napájecí zásuvku a kolébkový vypínač. Co není vidět, to je bluetooth konektivit s aptX kodekem.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 3

Posledním prvkem na zadním panelu je pak trojice otočných ovladačů - jedním se volí hlasitost a přepínají vstupy, dalšími dvěma regulují korekce pro výšky a pro basy. Vše ale můžete ovládat i přes jednoduchý, ale dostatečně pohodlný dálkový ovladač.

Vrátíme-li se zpět dopředu, jsou rozhodně nejdůležitějšími prvky reproduktory. Nahoře je tweeter, tvořený klasickou měkkou kopulkou o průměru 2,5 cm. Pod ním je čtveřice vizuálně identických měničů s membránami o průměru 12,5 cm. Ten pod tweeterem je středotónový, zbylá trojice se stará o basové pásmo. Materiálem membrán všech čtyř je klasický papír, pro basové měniče zesílený.

O konkrétní elektronice se bohužel výrobce příliš nerozepisuje, ale v každé reprosoustavě pracuje modul s výkonem 110 Wattů. Pásma jsou výhybkou s fázovou a amplitudovou korekcí děleny na úrovních 350 a 2 600 Hz, přičemž celkový pracovní frekvenční rozsah bez udané tolerance činí 25 - 40 000 Hz (tipujeme dle poslechových zkušeností na toleranci -6, možná i -8 dB).

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 4

Heco Ascada 600 Tower jsme poslouchali v poslechovém prostoru dovozce s přehrávačem Onyko C-S5VL.

Možná byste čekali, že díky trojici basových měničů, aktivnímu pohonu reproduktorů a relativně velkému objemu ozvučnice bude místnost spodními frekvencemi přímo přeplněná. V reálnu tomu tak ale (naštěstí) není, basová odezva je dokonce poměrně decentní. Kontrabas Charlieho Hadena v "Yo sin Ti" ("Nocturne" | 2001 | Gitanes | 013 611-2) měl už patrný impuls, zejména patrně díky přímé kontrole měničů, stejně jako slušnou definici, ale mohl by mít přeci jen o něco větší důraz, větší váhu, dodat nástroji mohutnější proporce. Pokud by však někomu v daném prostoru bas scházel, dá se doladit za pomoci tónových korekcí a přizpůsobit akustice místnosti. Hloubka, do které se Ascada 600 Tower pouští, je pak velmi slušná a kontrabas se pocitově "vejde".

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 5

Tyto Heco mají na rozdíl od nižších, plných a zvukově sytých řad klidnější, přesnější a dospělejší, přirozenější projev, který je méně "hezký" a realističtější, což vyniklo zejména na podání hlasů. Garfunkelův vokál v "Morning has broken" z desky "The Wide World Over" od Chieftains (2002 | RCAVictor | 09026639172) byl uvolněný a lehký, podaný se slušnou čistotou a doprovodný zpěv Diany Krall pak byl už dokonce i hezky znělý. Oba hlasy byly velmi dobře oddělené, Heco drží v reprodukci dobrou kontrolu a i když neodhaluje kdovíjaké droboučké nuance, hlasy zní klidně a čistě.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 6

Vysokotónový měnič dokázal velmi pěkně vykreslit nejvyšší tóny v Burtonově "Tears of Rain" ("Like Minds" | 2003 | Concord | SACD-1029-6). Výšky jsou hodně klidné, jemné a opět neladěné na efektní výraznost, ale spíše na realistický poklid a vzdušnost. Jednotlivé dopady paliček na činely jsou už velmi slušně oddělené a kontrolované, po každém úderu následoval také slyšitelný dozvuk, nepřehnaný a realistický, přesný a objemově akorát nadávkovaný. Nečekejte výrazné, cinkavé výšky, Ascada 600 Tower staví, trošku na rozdíl od výrazněji znějících nižších řad, skutečně na nepřehnané realističnosti. Když však otočíte hlasitost trochu více nahlas, charakter všech pásem se maličko změní a přibude právě trocha znělosti a výraznosti.

Už jsme zmínili, že aktivní pohon měničů s sebou přináší i na danou třídu velmi dobrou kontrolu a i když impakt na nejnižších frekvencích by mohl být větší, respektive zvuk hutnější, Saint-Saënsova "Danse Macabre" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) působila živě a zejména na středních a vyšších hlasitostech už příjemně přesvědčivě. Zesilovač drží měniče pod kontrolou, reprosoustavy se tak nezahltí a při realistických a vyšších hlasitostech hudba rozkvete a objeví se i kýžený pocit "šťouchnutí", tedy impuls.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 7

Velká část reprosoustav značky Heco je brána jako ideální nástroje pro rockovou / popovou, respektive obecně elektrifikovanou "běžnou" hudbu. I Ascada 600 Tower se svým realističtějším laděním to zvládají velmi dobře - Watersova "Perfect Sense Part I / Part II" z desky "Amused to Death" (1992 | Columbia | 4687612) stála na pěkně zaostřeném hlasu a ani v dramatičtějších pasážích neztrácí sloupky schopnost udržet pořádek a klid v reprodukci, hudba je přehledná a měniče slušně přesné. Heco také neloví nejdrobnější detaily z pozadí hudby, ale už patří do kategorie, kdy má zvuk vrstvy, kdy vám už detaily neschází a nemáte pocit, že by hudba byla o něco ochuzená (míněno samozřejmě v kontextu cca padesátitisícových systémů).

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 8

Velmi pěkně dokázaly reprosoustavy načrtnout hudební scénu ve Stingově "The Hounds of Winter" z "...all this time". Nástroje byly rozložené nejen v pravolevém směru a to i za hranicemi reprosoustav, ale Ascada 600 Tower dokázaly protáhnout zvuk i směrem dozadu a dát nástrojům dost prostoru, aby ve vnímání nesplývaly a nepřekrývaly se. I to je přínos přesně hrajících aktivních měničů.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 9

Jak už bylo řečeno, značka Heco je v dostupných kategoriích velmi dobrou volbou pro "rockový zvuk" a třeba "Rattle that lock" ze stejnojmenné desky Davida Gilmoura (2015 | Columbia | 88875123262) byla rytmická, pevná, živá a s lehoučkým nádechem té správné rockové syrovosti a energie.

2016 03 07 TST Heco Ascada 600 10

Heco Ascada 600 Tower jsou lifestylovým řešením pro ty, kteří chtějí minimum kabelů, minimum zabraného prostoru a přitom slušný zvuk. Pěkný design a zpracování vám umožní postavit je bez ostychu do libovolného prostoru a dovedeme si představit, že zejména ve spojení s nějakým streamovacím produktem budou ideální pro ty, kteří chtějí maximum stylu a pohodlí. Cena se možná jeví ne úplně nízká, na druhou stranu musíte vzít v potaz fakt, že dostáváte vlastně kompletní sestavu a ještě k tomu sladěnou po všech stránkách. Ascada 600 Tower jsou tak dobré, pohodlné řešení, které je až překvapivě věrné, přesné a pokud jen trochu víc otočíte hlasitost, hudba rozkvete a získá živost a energii. Pokud tak jste příznivci jednoduchý, ale dobrých řešení, Heco Ascada 600 Tower jsou jedním z takových...

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]

Kč 42 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ stylové a kompaktní řešení

+ dobrá konektorová výbava

+ slušná čistota

+ i nahlas udržují čistý, čitelný a zábavný zvuk

ZÁPORY

- trojice basáků by mohla dávat o něco větší tlak

Heco Celan GT-302

 

 
 

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-1

Němečtí Heco jsou známí tím, že většina jejich portfolia zasahuje spíše do nižších cenových kategorií a že si nesnaží připisovat nějaké vzletné zvukové charakteristiky – dalo by se říct, že jde o dobrý zvuk v dobrém balení za více než dobré peníze, nebo možná jde o přístup „co nejvíce reprosoustavy za co nejméně peněz". Zcela bez negativních konotací jde tedy o „normální" zvuk pro „normálního" posluchače, snad i proto zde Heco patří k velmi oblíbeným značkám. Na druhou stranu najdete v portfoliu i high end atakující modely New Statement a Concerto Grosso s cenovkami mezi 100 a 200 tisíci, jde ale o výjimky. Nejvyšší „běžná" řada se nazývá Celan GT a uvozuje jí rozměrná regálovka 302.

 

Heco Celan GT 302 se mohou zdát díky prohnutým bokům a zužujícímu se tvaru menší, než doopravdy jsou, ale zaberou vám prostor 38 x 33 x 23 cm (v x h x š) a jejich skříň z MDF desek váží už slušných 11 kg. Co nás nadchlo, to bylo provedení – jednak robustní stavba, jednak velmi pěkný lak na povrchu, který je v dané cenové třídě rozhodně na palec nahoru. Křivky samozřejmě nejsou uměleckým dílem, hodným třeba některých italských značek, ale německá přímočarost má také ledacos do sebe a v reálu nevadí ani výrazné kovové rámování obou reproduktorů.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-2

Zadní stěna zaujme masivním a velmi pěkně zpracovaným vyústěním bassreflexového otvoru, stejně jako u dolní hrany přišroubovanou velkou destičkou s pěticí reproduktorových terminálů. Proč pěticí? Nejde tu o zemnící konektor, jako třeba v případě některých modelů Tannoy, jde o bi-wiringové zapojení, umožňující navíc u výškové sekce pouhou volbou terminálů nastavit linární, nebo o 2 dB silnější průběh výšek. Terminály jsou docela velké, robustní a také dostatečně daleko od sebe, takže není problém do nich zastrčit i dráty s většími koncovkami.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-3

Heco Celan GT 302 jsou koncipovány jako dvoupásmové, bassreflexové reprosoustavy. Vpředu tedy najdeme tweeter a středobasový měnič. Vysokotónový reproduktor byl vyvinut pro řadu Celan GT, má nadstandardní průměr 3 cm a na první pohled si všimnete také velkých závěsů. Kopulka je také trochu zasunuta v malém hliníkovém zvukovodu, který by měl zlepšovat disperzi nejvyššího pásma. V „motoru" najdeme dvojici magnetů pro přesnější chod. Membrána samotná je pak atypicky ze směsi vláknitých materiálů. Dominantou čelní stěny je ale rozhodně středobasový měnič – ten má průměr 17 cm a kónus membrány je vyroben z tradičního papíru. Cívka v pohonu má průměr 2,5 cm a reproduktor je uložen v pevném hliníkovém koši.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-4

Výrobce reprosoustavám určil citlivost hezkých 90 dB, takže by neměl být problém s nimi pracovat, impedance je „německy" určena rozptylem 4 – 8 Ohm, přičemž tweeter nastupuje do akce až relativně vysoko – na hranici 3 000 Hz. Výrobce neudává ve svých materiálech ani orientační toleranci, je tak třeba brát frekvenční rozsah 30 – 50 000 Hz trochu s rezervou.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-5

Heco Celan GT 302 jsme poslouchali na elektronice Naim Nait XS / Naim CD5si, alternoval ještě ASUS Xonar Essence One MUSES po upgradu na DSD variantu MkII. Srovnávali jsme s Harbeth Monitor 30Xavian Bonbonus a toho času i zapůjčeným setem Bowers&Wilkins CM6 S2 / ASW10 CM S2. Na propojení jsme měli kabely ProAc, Eagle Cable, Monster Cable, KrautWire, QUAD či Naim. Napájení řešil KrautWire Omega III a na zakázku vyrobená rozvodnice.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-6

Přestože Heco Celan GT 302 působí jako mohutné reprosoustavy a umí vytvořit slušný akustický tlak, v basové části spektra jsou docela opatrné. Poměrově je basu o něco méně, umí ale „bouchnout" a zdá se, že je poměrně snadné ho kontrolovat. Definice kontrabasu v „Witch Hunt" Wayne Shortera („Speak no end" | 1999 | Blue Note | 7243 4 99001 27) byla velmi slušná, byť ideální byla s volume doprava trochu nad naší obvyklou (nutno říci, že poklidnou) poslechovou hlasitost. Nicméně je zřejmé, že Heco dělá své reprosoustavy i (nebo snad dokonce „hlavně"?) s ohledem na milovníky hlasitějšího přednesu. Jednak je snadné přimět GT 302 hrát nahlas, jednak se jejich zvuk semkne a zkonkrétní a jednoduše jim to sluší právě tak. Kontrabas nicméně vždy zůstává trochu v pozadí za středy a výškami.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-7

Nádherně nahraný vokál Kurta Ellinga v „Change Partners" („Nightmoves" | 2007 | Concord | 0888072302631) ukázal, že právě středy a oblast, kde se odehrává většina hudebního dění, je tím nejlepším, co může regál Celan GT 302 nabídnout. Zvuku je tu hodně, je bohatý a čistý, pevný. I ostatní nástroje od kontrabasu po bicí jsou pěkně pevně vykreslené, přednes sice není lehký, ale působí čistě a jasně. Vokálu navíc sluší „tělo", které Celan GT 302 umí evokovat.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-8

Nejvyšší tóny nás překvapily – jednak tím, že v naší větší místnosti bylo jen málo znát, zda pracujeme s lineární, nebo o dva decibely hlasitější křivkou nejvyššího pásma, jednak i tím, že už v lineárním nastavení je bohatství v horním pásmu naprosto dostatečné. Třeba činelů bylo víc než dost, jejich zvuk byl výrazný, ale ještě ne nacinkaný. Rozlišení je adekvátní dvacetitisícové kategorii, oddělení od zbytku pásma je jisté a kontury jsou dobře čitelné. Měli jsme také pocit, že zvuk je živý, že nám vychází vstříc a vtahuje nás do dění. Cítíte, že Heco do přednesu vkládají opravdu dost energie a chtějí vás bavit.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-9

Saint-Saënsův „Danse Macabre z CD „Mephisto & Co" (Reference Recordings | RR-82) prokázal dynamický potenciál těchto relativně dostupných regálovek. Ani při vyšších hlasitostech se „nerozsypaly", dynamické vlny byly zvládnuty dobře a na danou třídu určitě nadprůměrně – mikrodynamika je tu trochu na druhé koleji, charakter Celan GT 302 staví hlavně na impresivní dynamice celkové, na tlaku, kterým vás zahrne a pokud je doplníte solidním subwooferem, pak energie už nebude scházet nikde.

Prokofievově „Osmé klavírní sonátě v B dur, op. 84" („Deutsche Grammophon" | 449 744-2) vládl již docela přesvědčivý klavír, byť jemňoučké doznívání strun a další subtilní detaily tu nehledejte. Pocit velkého nástroje ale získáte. Celan GT 302 také slušně oddělují jednotlivé tóny, kontrolu nad zvukem mají pocitově samozřejmou, byť s úplně levnou elektronikou bychom je asi nespojovali. Zvukové podání klavíru bylo expresivní. Bez podpory subwooferu je cítit, že někde mezi 40 a 50 Hz energie valem ubývá, ale i tak je to rozhodně zajímavé.

Když si dáte trochu práce a postavíte Celan GT 302 lehce přes půl metru, raději snad metr od zadní zdi a dáte jim něco volného prostoru po stranách, dočkáte se také pěkného prostoru, byť situovaného výhradně mezi ozvučnice. Zvuková scéna „20 / 20 Vision" Charlieho Hadena („Rambling Boy" | 2008 | Decca | 0602517791657) šla i trochu směrem k posluchači a vytvářela prostor i s hloubkou. Snad je to dílem velkého tweeteru, ale Celan GT 302 nejsou nijak dramaticky směrové a v případě mírného natočení směrem dovnitř si dobrý zvuk užije klidně trojice posluchačů vedle sebe. Lokalizace nástrojů je slušná, ale ne oslnivá, zato výborný je pocit spojitosti, „hmotnosti" zvuku a zvukové scény.

Heco Celan GT 302 jsou naprosto perfektní pro moderní hudbu, pro hlasitější a bezstarostný poslech – moc jsme si užili „Sooner or later" od Supertramp („It was the best of times" | 1999 | EMI | 094635904420), kde nebyl důvod řešit drobné nuance přednesu, ale jednoduše jsme se nechali zahrnout zvukem a vřelou, příjemnou atmosférou měkkého, velkého zvuku. Celan GT 302 zprostředkují dobře tah na branku a přes inklinaci k „hezkému" zvuku to právě tady není vůbec žádný problém. Čistota zůstává, zvuk je pevný a velmi konkrétní a baví.

Regálové reprosoustavy Heco Celan GT 302 mají zajímavé kouzlo. Nečekejte od nich monitorový, strohý zvuk – jinak ale poslouží výborně, zvláště pak tam, kde je vyžadován velký zvuk, akustický tlak, snadné rozehrávání a slušná definice. Přes relativně větší objem je tu basová složka poměrně kultivovaná a patrně se vám bude (krom malých místností) hodit subwoofer. Jinak ale nabízí tyto regálovky zvuk aktivní, živý, zábavný a po všech stránkách dobrý, nebojí se hrát nahlas a zvládají i náročnější dynamické pasáže, takže se nemusíte bát jim svěřit třeba i dramatické efekty při sledování filmů. Tvoří-li vaši diskotéku cokoliv od ABBY po ZZ Top nebo cokoliv tvrdšího / syntetičtějšího / elektrifikovanějšího, pak je poměr cena výkon Heco Celan GT 302 skvělý a poslech snadný.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-m1

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo na 2krát, jednou ve standardním režimu a jednou v režimu +2 dB. Jak vidno, rozdíl je naprosto minimální a 2 dB dosahuje v místech, kde již mnoho obsahu v nahrávkách není. I proto poslechově není mezi oběma režimy žádný dramatický rozdíl, byť slyšitelný je. Jak vidno, střední a výškové pásmo má v přednesu prim, celé pásmo se nicméně od nějakých 45 Hz vejde do tolerance +/- 5 dB, což je slušné.

2014-11-04-TST-Heco-Celan-GT-302-m2

Impedančně se zdá být Celan GT 302 bezproblémovým partnerem, byť se někde kolem 520 Hz propadá až na hranici 3 Ohm, takže stabilní zesilovač je dobrým doporučením. Žádné významné excesy ale v křivce znatelné nejsou.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 18 490,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi pěkné zpracování – dostanete „kus bedny"

+ možnost volby charakteru nejvyššího pásma

+ poměrně velký zvuk

+ ideální charakteristika pro rock, pop a vůbec elektrifikované žánry

ZÁPORY

- neočekávejte tak úplně jemnost a subtilnost

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Horizon Trading Prague | www.heco-audio.cz

Thorens TD-240

 

 
 

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 1

Co mají společného zapalovače, foukací harmoniky a gramofony? Pokud očekáváte vtipnou pointu, zklameme vás – společným jmenovatelem je pouze to, že na všech těchto produktech už od počátku 20. století můžete najít jednoduché logo švýcarské firmy Thorens. Ačkoliv první gramofon opustil firmu v roce 1903, prvopočátky produkce najdeme v městě Sainte-Croix ještě o 20 let dříve. To je věru úctyhodná tradice. A navíc přestože zdaleka nejvíce firmu proslavila výroba gramofonů, k dostání je i omezený, ale o to precizněji pojatý sortiment elektroniky nejvyšší kategorie. Nutno říci, že na jeden švýcarský podnik jde o úctyhodný soubor skutečností.

Moderní doba přeje jednoduchým, rychlým a snadným řešením a mnoho takových se objevuje i v oblasti přehrávání vinylových desek, která ještě ne tak dávno platila za ráj milovníků pomalého, složitého a komplexního laborování se správnými nastaveními a dalšími prvky. Proto i poměrně ortodoxní výrobce, jako je právě švýcarský Thorens, nabízí ve svém katalogu dostupný, plně automatický gramofon, na němž po vybalení stačí odvést minimum práce, a můžete se ponořit do zvuku černých desek.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 2

Model TD 240-2 je na první pohled konzervativní, velmi klasicky pojatý gramofon. Nicméně přichází již osazený solidním raménkem i přenoskou, navíc zcela seřízený, takže stačí udělat několik jednoduchých kroků dle návodu a začít si jen užívat.

Důstojnému vzhledu TD 240-2 dominuje masivní sokl s rozměry 44 x 36 cm, spolu s mocnými nožkami vysoký 12,5 cm. Zvláště v leskle černém provedení přímo září hodnotou. I když nutno přiznat, že zrovna tahle varianta se zašpiní a zapráší snad i při pouhém pohledu – pokud tedy nenajdete způsob, jak propašovat desku pod zavřený protiprachový kryt. Mechanické stabilitě kromě umístění nožiček v nejzazších rozích pomáhá i celková hmotnost 8,5 kg, z níž téměř 3/4 kilogramu připadá na hliníkový talíř s průměrem 12". Ze zadní strany šasi vede napevno připojený signálový kabel „tkaničkového" typu, externí napájecí zdroj pomáhá udržet rušivé signály co nejdále od míst, kudy prochází signál.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 3

Z výroby je gramofon osazen raménkem Thorens TP 19-1, na jehož headshell je přimontována MM přenoska Audio Technica AT-95E. Vybavení je tedy vcelku základní, plně však odpovídající cenové třídě a zaměření tohoto gramofonu. Pohon skrytý v dutinách šasi je řešen klasickým plochým řemínkem, talíř pomocí něj roztáčí elektronicky řízený DC motor. Umí pracovat ve třech rychlostech – 33 / 45 / 78 a uspokojí tak majitele všech druhů vinylů.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 4

Pro ty, kteří se bojí, že by snad mohli mít jakýkoliv problém při nastavování gramofonu, bychom měli popsat to, jak probíhalo úvodní kompletování a seřizování. 1/ vybalení gramofonu, 2/ nasazení protiprachového krytu, 3/ nasazení talíře, 4/ otočení kolečka antiskatingu a přítlaku na hodnoty dle manuálu, 5/ připojení napájecího zdroje a předzesilovače a konečně 6/ spuštění prvního vinylu. Celá epizoda dohromady kvůli šetrnému rozbalování trvala asi pět minut. Ano, od stavu „zabaleno" do stavu „hrajeme" pouhých pět minut, pokud budete postupovat dle návodu.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 5

Zvukové kvality Thorens TD 240-2 jsme posuzovali na integrovaných zesilovačích Audiomat Opéra Reference 12 a NAD C370, signál jim připravoval phono předzesilovač Blue Horizon Profono. Kabely mezi phonem a zesilovačem dodal Eagle Cable, k reprosoustavám pak ProAc. O filtraci napájení se postaral Xindak XF-2000B. Z reprosoustav jsme použili redakční Harbeth Monitor 30 a Xavian Bonbonus, krátce také aktivní Genelec G Two.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 11

Krásný hlas Kate Bush v „The Sensual World" („The Sensual World" | 1989 | EMI | 7 93078 1) se k vám nese velmi civilním, přirozeným způsobem. Je to i díky skutečně skvělé mechanické stabilitě celého gramofonu, kolem kterého můžete téměř tančit a přitom přenoska i díky dobře vyřešenému zavěšení zůstává v klidu. To znamená, že čtení drážek probíhá v klidu a do přednesu se nemíchá nežádoucí šum a ruch. Čistotu mechanické části Thorens TD 240-2 doplňuje střízlivý charakter Audio Technica AT-95E, přenášející vokál s tonální věrností a se slušným rozlišením v poměru k cenové třídě.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 6

Aby nevznikl dojem, že TD 240-2 spolu s AT-95E nabízí sucharskou reprodukci (byť o ždibec lepší přenoska typu Ortofon 2M Red by mohla být skvěle pojatému šasi s dobrým raménkem ještě lepším partnerem), podívejme se na „Rhapsody in Blue" (George Gershwin | Slovenská filharmonie | OPUS | 1975 | 9110 0385). Piano Josefa Hály je autoritativní, barevně saturované, i když si Thorens drží pečlivou kontrolu nad nahrávkou a nepřehání to ani s objemem, ani s dramatičností reprodukce. V tomto klidném zvukovém rozpoložení ale o to více vynikne dynamika nástroje, jednotlivé tančící tóny jsou skutečně samostatnými zvuky, nesplývajícími ve zvukovou masu.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 7

Závěsy vašich reprosoustav prověří i skvěle sejmutý masivní buben v úvodu „Lion in Winter" (Bee Gees | „Trafalgar" | MFSL | 1-263). Potom už jistě nebudete moci říct, že Thorens má nedostatek objemu nebo důrazu, jeho kontrola ale odfiltruje nežádoucí nepřesnosti, takže zbude právě a jen to, co je na nahrávce. Někomu se u vinylu může líbit právě onen příval něžného, vřelého objemu, pak ale bude muset sáhnout po jiném gramofonu, jiné přenosce nebo třeba po elektronkovém „barevném" phono předzesilovači. Umírněnější charakter samotného přístroje ale dává o to více prostoru nahrávce, je-li navíc dobře upravená jako právě celé album „Trafalgar", je to radost poslouchat – s výborným Blue Horizon Profono vyniknou i drobné detaily, nahrávka zůstává čistá a přehledná.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 8

Thorens TD 240-2 si vede stejně dobře napříč celým pásmem, jak ukazuje „Yebo!" (Art of Noise | „Below the Waste" | 1989 | Polydor | 839404-1). Mužský i ženský vokál jsou nedílnou součástí homogenního zvuku, je mezi nimi ale dost vzduchu, aby oba působily jako skutečné hlasy s hloubkou a objemem. Celkové ladění opět sází spíše na realističnost, než na hezký, přibarvený přednes. V nahrávce je díky přesné artikulaci syntetických tónů cítit precizní rytmus, pulsující a strhující, dodávající nahrávce řád a plynulost. Vše je navíc snadno čitelné, zvuky se neztrácí a mají svá jasné místa v prostoru i čase nahrávky.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 9

Kovové běsnění v úvodu slavné „Time" (Pink Floyd | „Dark Side of the Moon" | 1978 | Supraphon | 1 13 2224 ZD) má v sobě onu zvonivou naléhavost, přesto zůstává naprosto neagresivní, hladké a čisté. Při prvním poslechu se vám sice může zdát, že i když kov je tu skutečně kovem, tak trocha „akčnosti" a snad i mírně tvrdší podání by reprodukci posunuly dopředu. Po delší době poslechu ale naopak oceníte daný charakter, který není laděn na prvoplánové oslnění, ale naopak ideálně vyhovuje dlouhým a dlouhým hodinám, stráveným roztáčením vinylových placek.

2013-03-23 - TST - Thorens TD 240-2 10

Thorens TD 240-2 je nádherný gramofon – robustní, dobře zpracovaný, zvláště v lesklém černém provedení jde o ztělesnění klasického noblesního pojetí. Z výroby přichází také v podstatě seřízený (stačí následovat standardizovaný manuál), vybavený solidním raménkem a ucházející, byť ne výjimečnou přenoskou (ta by si snad jako jediná zasloužila, i kdyby to snad vedlo k vyšší ceně, vyměnit za o kousek kvalitnější). Celé provedení je prostě určeno těm, kteří by se do vinylu rádi zamilovali, ale jejich zkušenosti jsou zatím malé, případně nemají přebytek času a vůle pohrávat si s různými kombinacemi mnoha nastavení, aby dostali ze svého gramofonu to nejlepší (zájemcům o hraní je určen mechanický protějšek TD 235). Plná automatizace provozu přináší instantní vinylovou radost, navíc zabalenou do perfektní kontroly zvuku a příjemného, poklidného charakteru. Za dané peníze je Thorens TD 240-2 cestou mezi dospělé gramofony s možností pokročit na daném šasi v případě potřeby ještě výše.

Kč 15 790,- - základní černé provedení

Kč 16 990,- - americký ořech / lesklé černé provedení

--- --- --- --- ---

KLADY

+ elegantní klasický design

+ absolutní jednoduchost nastavení i provozu

+ poklidný, příjemný zvuk

+ přesná mechanika automatického spouštění a vypínání

ZÁPORY

- trochu lepší přenoska v základu by krásný gramofon skvěle doplnila

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

Horizon Trading Prague

www.horizontrading.cz – horizontrading@email.cz

+420 222 715 959

TIP redakce - Goldring DR 150

 

2012-11-13 - TST - Goldring DR150 1

Jméno Goldring se poprvé objevilo v Německu ve spojitosti se zvukem již v roce 1926, kdy jej bratři Scharfovi vtiskli fonografu Juwel Electro, aby tak označili jeho vysokou kvalitu. S výrobou už ale začali o dlouhých 20 let dříve. V roce 1933 se firma přestěhovala do Anglie a od té doby je známa jako výrobce velmi zajímavých gramofonových přenosek. K osmdesátým narozeninám si firma nadělila dárek poměrně nečekaný – sluchátka. Do současnosti stihla představit čtyři modely, všechny spadající do střední cenové kategorie.

Model DR150 byl po dlouhou dobu vlajkovou lodí firmy, dnes je druhým nejvyšším v katalogu. Po vizuální stránce sluchátka ničím v prvním okamžiku nevyniknou, jedná se o masivní nástroj, s až lehce futuristicky laděným, čistým vzhledem. Provedení je sice čistě plastové, ale působí po bližším ohledání bytelně a robustně. Masivní temenní most je bohatě polstrovaný velurem, stejně jako velké náušníky, obé tak zaručuje víc než dobré pohodlí při poslechu. I když mají sluchátka již ne úplně malou hmotnost 320 g, nasazená je téměř necítíte. Shrneme-li to, co se týká pohodlí a výrobní kvality, je v Goldring DR150 víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

2012-11-13 - TST - Goldring DR150 2

 

Signálový kabel je oddělitelný, zakončený na obou stranách 3,5mm jackem. V dané cenové kategorii je také potěšující, že je vyroben z 99,999% bezkyslíkaté mědi s postříbřeným povrchem. Pokud by vám snad nevyhovoval, není nejmenší problém vrhnout se do experimentování.

2012-11-13 - TST - Goldring DR150 3 4

 

V masivních mušlích s dostatkem prostoru pro jakkoliv velké uši se ukrývají měniče s tenoučkou vrstvou titanu na membránách. Ty mají solidní průměr 40 mm. Díky lehoučké konstrukci dosáhnou k frekvenční odezvě 18 – 20 000 Hz. Citlivost dosahuje solidních 110dB a impedance je na „mobilní“ úrovni 32 Ohmů, takže je bez problémů můžete připojit k jakémukoliv zařízení.

2012-11-13 - TST - Goldring DR150 3

 

Goldring DR150 jsme poslouchali téměř výlučně na povedeném sluchátkovém zesilovači Xindak H1, ale hrála též přes NAD C370, Philips Go Gear Vibe a krátce též přes HeadRoom Portable Micro Amp. Zdrojem signálu byl buď notebook s foobar2000 a FLAC ve standardním i vysokém rozlišení, nebo Pioneer BDP-LX71. Pro porovnání jsme měli k dispozici Koss PRO DJ/200Sennheiser IE8, Koss GT-5, Bowers&Wilkins C5 a několik dalších. Kde to bylo smysluplné, o kvalitu proudu se staral Xindak XF-2000B.

 

Pokud si projdete internetové diskuse a dojmy, podle uživatelů se zvuk těchto sluchátek „usadí“ až po nějakých 200 hodinách provozu. My jsme je dostali již po řádné porci poslechových hodin a nahrála při testech dalších dobře 100 hodin, změnu charakteru jsme ale nezaznamenali. DR150 jsou též nenáročná na zdroj signálu, respektive nepotřebují nutně dedikovaný sluchátkový zesilovač, i když si ho zaslouží – stojí za to nenechat si ujít nic z jejich potenciálu. Zvláště oblast výšek s povedenou amplifikací rozkvete. Navíc DR150 reagují pružně na jakoukoliv změnu připojených komponent, takže stojí za to experimentovat a vybrat si podle vkusu „ten pravý“ zesilovač.

2012-11-13 - TST - Goldring DR150 3 5

 

Goldring DR150 nabízí téměř „zvukařsky“ vyrovnaný přednes frekvenčního pásma, byť když budeme v dané cenové třídě přísní, zní snad trochu světleji. Basové frekvence někde kolem 40 Hz a níže již nemají tolik energie a údernosti jako zbytek pásma. Ukazují to velké kotle v Mussorgského „Velké bráně Kyjevské“ (FLAC rip CD „Crystal Cable Arabesque“), které jsou přítomny jako informace, ovšem maličko jim schází plnost a údernost. Za danou cenovku to ale rozhodně není problém, ani většina ostatních sluchátek v dané třídě nijak na tom nejsou o mnoho jinak. Naopak v plné síle se „vejde“ kontrabas Michaela Arnopola v úvodní skladbě „A Fortnight in France“ od Patricie Barber. Jednotlivé tóny mají dostatečnou a uvěřitelnou razanci.

2012-11-13 - TST - Goldring DR150 3 6

 

Velmi pěkně si Goldring DR150 umí poradit s výškami. Jsou prokreslené a čisté, i když poměrně dost agilní. Roztančené činely v „Concorde“ od Modern Jazz Quartet mají energii a tělo, a ačkoliv na světleji laděných sestavách mohou být až trochu příliš prezentní, nicméně neubližují a neřežou v žádné chvíli. Dostává se k nám spousta informací o jednotlivých úderech paliček, zvuk se s lehkostí a radostí nese kupředu. Výšky mají také dobrou kontrolu, spolu s onou lehkostí jde patrně hlavně o benefit lehoučkých membrán a silných magnetů.

2012-11-13 - TST - Goldring DR150 3 7

 

Také střední frekvence, „prohnané“ přes Goldring DR150, vycházejí víc než dobře a u třítisícových sluchátek naprosto uspokojivě. Střední část pásma je velmi čistá a přesná, opět (úspěšně) balancuje na hraně útočnosti, aniž by ale byla agresivní. Díky tomu máme vynikající přehled o většině akustických nástrojů i hlasů, včetně jejich tonality. Velmi příjemně se poslouchá Eva Cassidy se svou „True Colors“, její hlas má hloubku a je krásně barevný, plný emocí. Smíšené sbory v Palestrinově „Tu es Petrus“ jsou skvěle rozlišené, i když celá zvuková scéna je hodně kompaktní.  To je vlastně dosti charakteristické pro celkový projev – nenabízí pocit širokého, volného prostoru (i když ono je to s prostorem u sluchátek obecně z fyzikální podstaty téměř neřešitelné), ale spíše zhuštěný a menší celek. Poslechově to ale rozhodně nevadí, protože i do tohoto menšího objemu DR150 vnést čistotu a vynikající kontrolu.

2012-11-13 - TST - Goldring DR150 3 8

 

Goldring DR150 by sice v několika málo bodech mohly být ještě o kousek lepší, ale zamyslíme-li se nad tím, že stojí tři tisíce Korun českých, pak se všechny výtky vytratí a zbude jen spokojenost. Ačkoliv neoslní na první pohled, po osahání uvěříte jejich fyzickým kvalitám a solidně zpracovanému exteriéru. Bonusem k tomu je jeden fakt, že patří k nejpříjemněji se nosícím sluchátkům a to bez ohledu na cenovou kategorii. Jejich zvuk pak sice nabízí trochu menší objem, ale vyvažuje to transparentností, detaily a energií v téměř celém pásmu. Jejich otevřená koncepce pak přispívá ke kultivovanosti projevu. Navíc jsou absolutně nenáročné na připojený zdroj signálu a sluchátkový zesilovač, ačkoliv ochotně dávají najevo charakter připojených komponentů a vyplatí se tak dát si patřičnou práci s hledáním právě té zvukové charakteristiky, která vás nejvíc potěší. Nám se Goldring DR150 hodně líbila v kombinaci s muzikálním Xindakem H1, tvořícím hodně pohodovou dvojici, ale po připojení třeba na HeadRoom Portable Micro Amp se z nich stala téměř studiově analytická sluchátka. V dané cenové kategorii ale rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co si za své peníze můžete pořídit a stávají se tak dostupnou bránou do světa povedených sluchátek.

 

Kč 2 990,-

 

--- --- --- --- ---

 

KLADY

 

+ vyrovnanost a transparentnost reprodukce

 

+ při podrobném prozkoumání hodnotné výrobní provedení

 

+ velmi pohodlné nošení

 

+ přesnost reprodukce a detaily

 

ZÁPORY

 

- na první pohled působí méně kvalitní, než opravdu jsou

 

- méně objemný zvuk, který vás „nekopne“

 

--- --- --- --- ---

 

VIZITKA PRODEJCE

 

Horizon Trading Prague

 

www.goldringaudio.cz – horizontrading@email.cz

 

+420 222 715 959

Luxman M-800A

 

 
 

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-1

Japonskou značku Luxman asi netřeba blíže představovat, měla od roku 1925 dost času se zapsat do všeobecného povědomí. Patří tak k těm jasně nejstarším kontinuálně (a zjevně i úspěšně) fungujícím firmám na trhu – první „opravdový hifi" model sice přišel až v roce 1958, po dlouhém období výroby součástek a rádií. Když už ale Luxman stvořil high fidelity přístroje, tak jak je definujeme z dnešního pohledu, vzal to pořádně zhurta. Tamní inženýři například jako první použili negativní zpětnou vazbu, to jen pro dokreslení statutu jednoho z nejzkušenějších výrobců.

Navzdory tomu, že v katalogu firmy najdeme dnes několik špičkových SACD přehrávačů či převodníků, sluchátkové a přenoskové zesilovače, gramofony či kabely, tohle vše hraje jen jakýsi kompars, jakési doplnění k tomu, co udělalo z firmy Luxman to co je dnes, tedy legendu – k zesilovačům. Právě zesilovače jsou tím, oč jde u Luxman v prvé řadě, chtě nechtě. Jejich krásné tvary a střízlivý, avšak nezaměnitelný vzhled dělají svoje. Nemluvě o vždy a všude chválených zvukových kvalitách.

Mimo ikonických integrovaných zesilovačů má Luxman pro náročné připravenu také řadu dělených modelů. Nám se dostalo možnosti vyslechnout druhý nejvyšší koncový zesilovač, určený pro dvoukanálovou reprodukci. Na rozdíl od modelů s nižší pozicí, které vychází ze zmiňovaných integrovaných řešení, čerpá model M-800A z konstrukce monobloků B-1000f – ty si firma nadělila k 80. výročí své existence a jsou vyjádřením veškerých technických schopností jejích inženýrů. V zesilovači M-800A použité technologie vývojáři sloučili do jediného šasi a mírně zjednodušili součástkovou základnu, neb u dvoukanálové koncepce je oproti monoaurálnímu přístroji mnoho prvků sdílených. Základní obvodová filozofie ale zůstává.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-2

Vlastně nejen obvodová – již od pohledu je vidět, kde se designéři Luxman M-800A inspirovali. Nejvíce viditelné je to na čelní stěně, kde skutečně masivnímu čelnímu panelu dominuje prohlubeň s panelem, v němž kromě loga najdete i stavové LEDky. Jakoby na pozadí vpravo a vlevo svítí žluté pruhy, fungující jako vertikální VU měřáky. Jejich tlumené, klidné světlo působí ve zšeřelém interiéru až hypnoticky. Až strohou jednolitost předního panelu rozbíjí už jen dva maličké spínače a jeden větší – ten slouží k zapnutí a vypnutí přístroje, o čemž nás informuje drobounká světle modrá dioda. Ne o moc větší, než právě ona dioda jsou i zmíněná tlačítka – první je označena jako „balance", druhé jako „display" a v podstatě na ně můžete s klidným svědomím zapomenout. Ten první přepíná na symetrické vstupy, ten druhý utlumuje a následně vypíná podsvícení, to jen pro úplnost.

Zadní stěně (vzhledem k velikosti zesilovače to nelze nazývat jinak než právě „stěna") dominují jednoznačně čtyři reproduktorové terminály, které svou robustností patří na špičku produkce bez ohledu na cenu. Rozhodně se nemusíte bát, že vidlička, banánek či volný vodič se kdykoliv uvolní. Uprostřed pak jsou vstupy – levý a pravý kanál je k dispozici jak v podobě nesymetrických RCA, tak plně symetrických XLR konektorů. Pod nimi je ještě ne úplně běžný zemnící kolík. Ještě o kousek níže v jedné řadě najdeme spínač hlavního napájení, zásuvku průběžný drát a indikátor fáze, který vám pomůže nastavit systém optimálním způsobem. Vše doplňují ještě přepínač BTL („Bridge-tied load"), který spojí oba kanály a udělá z M-800A plnohodnotný monoblok (byť BTL mód vždy půlí tlumící faktor a má i další nevýhody). Na druhém konci pak v podobě zásuvky RJ-45 najdete vstup vzdáleného dálkového ovládání.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-3

I vnitřní rozložení a provedení je jednoduše nádherné. Kromě přísně symetrického rozložení prvků si hned všimnete hlavně robustních oddělovacích přepážek mezi jednotlivými sekcemi, díky nimž je vzájemné elektromagnetické rušení minimální. Prostor je v pravolevém směru rozdělen zhruba na třetiny, prostředek zabírá obrovské a zapouzdřené trafo (o kapacitě gigantických 1 400 VA a špičkovým maximem dokonce 2 800 VA, mimochodem fyzicky odtlumené) s čtveřicí neméně gigantických filtračních kondenzátorů (celková kapacita 80 000 uF). VVždy dobrou polovinu ve zbývající třetině zabírá fortelný chladič, na němž je na každé straně celkem 16 tranzistorů (4 paralelně řazené tranzistory x 2) a dalších součástek. Celé obvodové řešení tak působí velice organizovaně a přehledně.

Kostka M-800A je jednoduše působivá, jak už se dá od přístroje s vahou téměř 50 kg očekávat (i když jí soustředí do poměrně kompaktních rozměrů 44 x 22,4 x 48,5 cm (š x v x h)). Při plném výkonu vám také ze zásuvky odebere až 500 Wattů, aby s jejich pomocí vygeneroval výstupní výkon 60 Wattů na kanál v čisté třídě A do zátěže 8 Ohm. V zátěži poloviční je to pak rovný dvojnásobek, v můstkovém propojení pak rovných 240 Wattů. Impulsní výkon činí 480 Wattů na kanál do zátěže 1 Ohm, což je rozhodně velice slušná hodnota. Hrát budete moci také dostatečně nahlas, zisk koncového stupně je 29 dB. Zesilovač je podle parametrů i slušně rychlý, v úzké toleranci -0,2 dB pokrývá slyšitelné pásmo 20 – 20 000 Hz, s poklesem -3 dB pracuje ale už s rozsahem 0 – 130 000 Hz. Celkové harmonické zkreslení při plném výkonu v celém pásmu 20 Hz – 20 kHz činí méně než 0,1%, na referenčním kmitočtu 1 kHz se taktéž při plném výkonu pohybujeme pod 0,009%. Odstup signálu a šumu je větší, než 117 dB, opět excelentní hodnota; stejně jako tlumící faktor 700, který zaručí perfektní kontrolu reprosoustav.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-4

Zmiňovaný výstupní výkon má na každém kanálu na svědomí 16 výkonových bipolárních tranzistorů v zapojení 4 Prallel Push-Pull x 2. Napájení vedou sběrnice z měděného plechu, signál pak dráty z bezkyslíkaté mědi o čistotě 99,9999%. Tedy tam, kde signálovou cestu netvoří z obou stran tlustou vrstvou (100µm) pozlacené cestičky bez ostrých zalomení na masivních PCB deskách. Celé obvodové řešení má zpětnou vazbu realizovanou řešením ODNF verze 2.3A (Only Distortion Negative Feedback). Jde o evoluci dobře známého řešení celkové zpětné vazby, která je patentem firmy od roku 1955, jak jsme už ostatně říkali. Velká část použitých součástek je vyráběna na zakázku, asi není třeba říkat, že montáž probíhá kompletně ručně v Japonsku a výrobek je tak skutečně exkluzivně přesný.

Zesilovač M-800A jsme poslouchali v Havířově ve studiu Valdy Navrátila, kde mu společnost dělaly SACD přehrávače Luxman D-05 a D-08, stejně jako koncový zesilovač M-600A. Řídil je vždy předzesilovač C-600f. Poslouchali jsme pak přes vynikající Sonus Faber Olympica I a Franco Serblin Accordo. Základem bylo precizní napájení, hlídané filtrem IsoTek Aquarius a kabelem IsoTek DC Syncro. Signál z přehrávače do řídícího zesilovače vedl zakázkový Neyton Frankfurt s nejvyšším modelem koncovek Furutech, do koncového stupně XLR Crystal Cable Standard nebo Siltech Classic 330. Do reprosoustav pak signál dovedl Crystal Cable Piccolo.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-5

Skladba „Flim Bob Diddley" od Flim & The BB´s („Vintage BB´s" | 1991 | dmp | CD-486) se nám svou jemností a pohodou líbila už v podání koncového zesilovače M-600A, ale zvuk M-800A, to je jednoduše úplně jiná třída a rozdíl vás až zaskočí. Rozhodně pozitivně. Zvláště bas je nádherně definovaný a objemný; nepatří k suše studiovému, ale rozhodně spíše k muzikálnímu konci spektra. Kontrabas ve skladbě je velmi hezký, soudržný a energie zesilovače jej propasíruje i skrz měniče kompaktních reprosoustav ve skoro plné velikosti. To svědčí o prvotřídní kontrole zvuku. Což potvrzuje i příkladná organizace zvukové scény, jisté a konkrétní lokalizování nástrojů i jejich jednoznačná a přirozená separace.

Sbor Benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos nám přinesl další hudební potěšení. Jejich „Spiritus Domini" z desky „Chant" (1994 | MFSL | UDCD 725) je plná živých, barevných a nádherně prokreslených vokálů, jimž je perfektně rozumět. Může za to velmi jemné a bohaté podání, v němž nenásilně a poklidně vyplouvají detaily – velice přirozeně tak působí třeba dozvuk chrámového prostředí. Nemáte také pocit, že by na vás zvuk jakkoliv tlačil či akcentoval některou část frekvenčního spektra. Z reprodukce dýchá také příjemná vřelost, typická pro dobře navržený zesilovač, pracující v čisté třídě A.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-6

Watersova „Amused to death", závěr stejnojmenného alba (1992 | Columbia | 468761 2), nabízí obzvláště excelentní reprodukci Rogerova vokálu – ten díky skvostnému sejmutí působí téměř perfektně přítomným dojmem. Svůj podíl na tom má i hladký, klidný přednes – syntetické zvuky jsou tvrdé a jasné, přitom ale zcela prosté agresivity. Stejně jako rány do bubnů; dopad paličky na membránu způsobí jednoduše precizně řízený výbuch zvuku s velikou energií, ani v hlasitějších polohách necítíte blížící se limit konstrukce a součástek – stále zůstává veliký nadhled a poctivá dynamická rezerva. Celková harmonie a plynulost vás vtáhnou s nemilosrdnosti Charybdy, polykající půlku moře. Intenzita ve vrcholném momentu ukazuje na silné charisma Luxman M-800A, které vám dokáže zvednout chloupky na rukách.

I když je trochu neférové srovnávat M-800A s o polovinu levnějším M-600A, bylo to právě bezprostřední přepnutí mezi těmito dvěma modely u skladby „My Mini and Me" od Gwyneth Herbert („Clangers and Mash" | 2010 | Naim Edge | naimcd137), co nás zarazilo do sedačky. O kolik lepší je testovaný kus, to snad ani nejde přesně popsat. Hlavně proto, jak bezprostředně si vás získá a jak moc vás odvede od zvuku k hudbě. Třeba výšky jsou najednou výrazně znělejší, čistší a jemnější; s výrazně delším dozvukem a živějším vyzněním. Výborným prubířským kamenem při posuzování sestavy libovolné cenové třídy je také prosté tlesknutí dlaní, které se v této skladbě několikrát opakuje a které jen ty skutečně prvotřídní systémy dokážou přenést živě a přirozeně. Luxman M-800A nepřekvapivě neselhává a prokazuje svůj talent a věrnost. Opět se také ukazuje, že preferuje ve svém zvuku veliký klid a celkovou uvolněnost, prostě pravý opak suchého, chladného analytického přednesu.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-7

Podobnou výzvou je i rychlý a pronikavý vokál Patricie Petibon v Offenbachově „Orphée aux enfers" z desky „Les Fantasies" (2002 | Virgin | 7243 5 622 94 2 6). Koncový zesilovač Luxman už prokazuje svou příslušnost ke třídě, kde je úplně jedno, na jakou hlasitost hrajete. Velmi potichu i poměrně dost nahlas, M-800A drží své charakteristiky neměnné – i potichu dokáže zvuk příjemně dýchat. Hlas je také krásně prokreslený, jemný a i velmi intenzivní vysoké polohy jsou dobře zvládnuté a neútočné. Luxusní jsou pak housle a vůbec celý orchestr – akustické nástroje jsou dramatické, dynamické, plné vnitřního života a jiskry. Opět je vše ale velice klidné a příjemné.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-11

Nepodlehněte ale dojmu, že Luxman M-800A je určen pouze pro laskavý a klidný přednes, kdepak. Metalovou jízdu „Waking the dead" ze stejně pojmenovaného alba skupinky L.A. Guns (2002 | Spitfire | SPT-15192) prodal Luxman jako famózně semknutou a tepající jízdu. Subjektivně se zdálo, že mohutný, skvěle kontrolovaný bas skladbě docela dost dominuje, vyznění je lehce temnější. Možná je to i proto, že přednes je velice kultivovaný a vše má svůj čas se rozvinout a dokonale usadit. I přes veškerý klid je tu cítit tah na bránu, drajv a nevyčerpatelnou energii. I kytary jsou pěkně svižné, čisté a energické.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-8

Výlet Franka Zappy do jazzového světa v podobě živého dvojalba „Make a jazz noise here" (1993 | Rykodisc | RCD 10555/56) je nahraný velice čistě a jednotlivé nástroje jsou skutečně velmi přesvědčivé. Luxman M-800A jim svou energií a čistotou dodá jen na příjemnosti, je vysloveně radost poslouchat třeba brilantní, zřetelně kovový saxofon. Ten ani v divokém ryku ve „Strictly genteel" nezní hrubě či jakkoliv nepříjemně, jeho charakter je jasný, znělý a přitom velice klidný. Rytmus skladby podtrhují rychlé, čisté a velmi důrazné perkuse. Působivá je i dynamika – jakmile si „tu svou" začnou vést kontrabas, dechy, bicí, kytary, klávesy i vokály, na spoustě sestav vznikne zvuková koule s větší či menší čitelností. Luxman ale jde dál a ospravedlňuje svou cenovku do poslední koruny.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-9

Na instrumentálně jednoduchých skladbách je zřetelně znát, jak M-800A nakládá se zvukem. Snad až příliš prezentní a naléhavá nahrávka Boba Dylana „Blowin´ in the wind" z výběru „DYLAN" (2007 | Columbia | 88697 16131 2) je v podání tohoto zesilovače značně umravněná a poklidná, hrany jsou lehce uhlazené a tím pádem si v pohodě užijete jasnou, akorát velikou a barevně věrnou akustickou kytaru i neútočnou, i když stále dostatečně říznou harmoniku. Skvělý je i Dylanův hlas, visící pevně v prostoru, nádherně plastický a prokreslený, plný informací. Když na to přijde, Luxman umí být velmi konkrétní a sebejistý.

2014-04-22-TST-Luxman-M800A-10

Koncový zesilovač Luxman M-800A je nádherný, jednoduše krásný a příjemný. Velmi dobře vystihuje filozofii firmy, koncentrovanou do motta „Co chcete poslouchat? Audio komponenty? Nebo hudbu?". Tenhle zesilovač vám totiž nabídne právě hudbu a radost z ní; jemnou, rafinovanou, klidnou a bohatou. Barevnou, krásnou a plynulou. A výsostně muzikální a zábavnou. Luxman M-800A se nesnaží zdůraznit každý maličký detail, nesnaží se ohromit vás žádnou částí spektra, protože tak živá hudba nezní. Některým uším snad občas může přijít charakter Luxman chvilkami až příliš klidný, je to ale tím skvělým klidem a pohodou, kterou kolem sebe šíří, tím silným, vše pronikajícím charismatem. Luxman M-800A pak dokonce v konkurenci dnešních ultra drahých strojů nepůsobí ani předražený, jakkoliv za jeho pořízení dáte rozhodně veliké peníze. Nicméně vezmeme-li v úvahu třeba nejčastěji porovnávaný model Accuphase A-65, který v Japonsku stojí stejně jako Luxman, ušetříte v našich podmínkách při nákupu Luxman M-800A zhruba 155 000,- Kč, což je v tomto kontextu částka jednoduše obrovská. Dostanete za své peníze navíc zvukovou krásu, luxusní zpracování a možnost se uvolnit a bavit hudební reprodukcí, kterou Luxman M-800A protlačí v podstatě kdykoliv, kudykoliv a kamkoliv a vy ho za to budete mít hluboce a trvale rádi. Právem tak patří mezi to nejpříjemnější a nejlepší, co si ve třídě do půl milionu můžete koupit.

Kč 368 800,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nádherné provedení

+ měkký, klidný a autoritativní zvuk

+ velmi dobré rozlišení

+ zcela klidné pozadí signálu

+ jednoduše se dobře poslouchá

+ poměr cena / výkon

ZÁPORY

- jsou chvilky, kdy může pro někoho být Luxman snad až příliš jemný (ale proto si ho přeci chcete koupit...)

Monitor Audio BX 5 hrají příjemně a klidně !

 

 
 

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-1

„Bronzová" řada britských Monitor Audio je druhou nejzákladnější sérií, která naplňuje klasické proporce a linie, které od tradičního high fidelity čekáte (rozumějte – nejsou to už jen naleštěné, malé, stylové krabičky). Jsou, tak jako již testovaná řada Monitor Reference, zaměřeny hlavně na styl a eleganci v (téměř) nejdostupnější cenové třídě. Už od pohledu jsou tyhle sloupečky jednoznačně konzervativní stylová záležitost, z které dýchají anglické kořeny.

Vlastně je až překvapivé, jak elegantně mohou vypadat reprosoustavy i v jednoduše zaplatitelných vodách. Ostatně, designéři u Monitor Audio odvádí dobrou práci napříč všemi řadami a i Bronze BX5 jsou prostě hezkým kusem nábytku. Povrch evokuje hodnotné dřevo, až při bližším pohledu odhalíte, že jde o klasický vinyl. I svou strukturou ale působí natolik hezky, že z něj budete mít rozhodně dobrý pocit. Zajímavou volbou je gumový pásek na čelní hraně horní desky s vyhloubeným názvem firmy.

Bronze BX5 patří k subtilnějším sloupkům – však se šplhají pouze do výše 85 cm (s podstavcem 86,8 cm), šířka je nicotných 16,6 cm (21,5 cm) a hloubka 24,8 cm (28,2 cm). Díky váze 12 kg se s nimi snadno manipuluje, tato nižší váha odkazuje na použití MDF panelů jako základních prvků ozvučnice. Ta se drží tradičního pravého úhlu.

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-2

Přední desce dominuje trojice reproduktorů a bassreflex, všechny prvky jsou semknuté v podstatě jen v horní polovině. Zadní strana je pak působivá – na první dojem byste řekli, že je pokryta kůží, ale jde polymer. Zcela nahoře se otevírá druhý bassreflex s „prořezávaným" nátrubkem, který trošičku připomíná kávovou sušenku. Pohledem cestou dolů narazíte na dvojici šroubů, přidržující měniče ve správné poloze, dole u paty pak na bi-wiringové reproduktorové terminály slušných kvalit, obkroužené tenkou dvojitou kružnicí.

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-3

Vrátíme-li se zpět dopředu, upoutá rozhodně pohled trojice měničů, je jedno, zda jde o zlatě zbarvenou kopulku tweeteru C-CAM s průměrem 2,5 cm, nebo dva 14 cm měniče s membránami C-CAM konického tvaru. Jeden je určen basům, druhý středobasovému pásmu. Tweeter má díky vnitřním přepážkám vlastně svou vlastní pracovní komoru, proto také dvojice bassreflexových otvorů. C-CAM je materiál, který vznikl potažením slitiny hliníku a hořčíku vrstvičkou keramiky. V případě tweeteru je nahoře ještě vrstvička zlata pro další zpevnění. Vše doplňuje bassreflex HiVe druhé generace – jeho tvar má za úkol urychlit vzduch, plynoucí zevnitř reprosoustav a tím pocitově zvětšit dynamiku a rychlost basového pásma.

Reprososutavy nejen hezky vypadají, ale díky slušné konstrukci také nabízí až nečekaně dobré parametry. Třeba pracovní frekvenční rozsah v toleranci +/- 3 dB činí 36 – 30 000 Hz – to je na kompaktní sloupek rozhodně imponující. Budou se snadno rozehrávat díky citlivosti 90 dB (1W / 1m) a nepozlobí ani méně stabilní zesilovače díky impedanci 8 Ohm. Basový měnič vplývá do středů na hranici 400 Hz, ty zase do výšek kolem 3 200 Hz.

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-4

Monitor Audio Bronze BX5 jsme poslouchali ve společnosti firemních kolegů MR4, Dali Zensor 3, ale také Xavian Bonbonus a Harbeth Monitor 30. Z připojené elektroniky stojí za to jmenovat Naim Nait XSNaim CD5si či NAD C370 a ASUS Xonar Essence One MUSES, z kabelů zase TelluriumQ, Eagle Cable, Monster Cable, QUAD, Naim či ProAc.

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-5

Útlý sloupek klame tělem a umí ze sebe díky preciznímu naladění „vytlačit" objem basu, který vás rozhodně zaskočí. Třeba v Gabrielově „The Barry Williams Show" („UP" | 2002 | Realworld | PGCD11) je cítit opravdu mohutná basová vlna, která zaplaví celou místnost, byť není skálopevně jistý, což se ovšem v této cenové třídě nedá čekat. Sykavky a činely jsou naopak velmi konkrétní a jisté, umně ale balancují na hraně a zůstávají v hájemství jemnosti. Vše navíc s klidem a lehkostí drží pěkně pohromadě.

Díky velkému objemu spodních frekvencí umí drobné sloupky vykouzlit i rozumně plný kontrabas, jak jsme si všimni v titulní skladbě desky „Radio Silence" od Neil Cowley Trio (2010 | Naim Jazz | naimcd147). Definice basu je slušná, byť naladění zjevně upřednostňuje hlavně klid, měkkost a objem před dramatickou úderností. Atmosféru jazzové nahrávky skvěle doplňuje celková hebkost a něha zvukového podání, také lehce vřelejší naladění. Hudba si tak prostě plyne, s lehkostí sametových závěsů nadnášených letním větříkem. Je to prostě moc příjemné a i když cítíte lehké zabarvení piana, bicích i kontrabasu, je to velmi decentní a nemáte pocit jakékoliv „špatnosti".

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-6

Výsledná kvalita poslechového zážitku také hodně závisí na použité elektronice, protože Monitor Audio Bronze BX5 jednoznačně sluší živější, klidně i ostřejší elektronika – charakter BX5 jakékoliv hrany zklidní a zjemní, zato reprodukce ožije. Třeba s NAD C370 měly sloupky zvláště při nižší hlasitosti tendenci být až příliš decentní, což nemusí být nutně každému po chuti. Třeba čisté, znělé vokály a tamburína v „The Man in the Middle" od Bee Gees („This is where I came in" | 2000 | Polydor | 549 626-2) doplňuje trochu líný činel, kterému prostě musíte elektronikou trošičku pomoct. Celý přednes je snadno srozumitelný a nadýchaný, lehký; je to takový ten druh reprodukce, kterou můžete bud vnímat jen okrajově, kdesi na pozadí, jako tichoučký ševel, ale stejně snadno a přirozeně se mu lze plně a soustředěně věnovat. Není to však automaticky strhující a přitažlivý přednes – díky tomu můžete ale opravdu poslouchat bez časového omezení.

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-7

Ačkoliv spodní oktávy umí Bronze BX5 řádně „nafouknout", třeba piano Chicka Corey v duetu s Bobby McFerrinem „Even for Me" („The Story of Jazz" | 2000 | EMI | 724357607223) je jednoduše kompaktnější, menší, než nástroj skutečný. Přednes trochu připomíná menší monitory s připojeným subwooferem, steřdo-výšky jsou velmi homogenní a McFerrinův vokál je velmi přesný a prokreslený. Neznamená to high endové prokreslení do miniaturních detailů, tyhle sloupky od Monitor Audio nejsou chladně analytické, naopak se snaží o příjemně muzikální podání celku, detaily se necpou dopředu, spíše pozvolna vyplývají.

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-9

Celistvá uklidněnost se projevuje i při reprodukci rockové hudby typu „Flip the Switch" od Rolling Stones („No Security" | 1998 | Virgin | 7243 8 46740 2 1). Nezískáte pocit tahu na branku, zato se budete moci snadno věnovat každému nástroji, ty navíc mají rozumnou dávku energie a díky čistotě vyniknou i při nižší hlasitosti. Vůbec organizace vůbec není špatná, reprosoustavy se zjevně velmi snadno řídí.

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-10

Jak už bylo řečeno, zvuk je jak organizovaný, tak je relativně objemný, takže v kontextu dané cenové třídy můžeme pochválit i vyznění podání orchestru – třeba Mozartova „Klavírního koncertu #21, K467" v podání Mitsuoko Uchida. Piano ukazuje, že středo-výšková sekce je přeci jen o vlas prezentnější, než bas (toho je ale zase hodně). Přednes je velmi kompaktní, může za to již zmiňovaný až monitorový zvuk, dynamika je bezproblémová, nástroje působí příjemně živě, což je určitě hezké, vezmeme-li v potaz velikost ozvučnice. Ani tady vás hudba nezavalí, zato je dobře rozprostřená, soudržná a přehledná – poklidná, uvolněná charakteristika zvuku je patrná i zde.

2014-05-28-TST-Monitor-Audio-Bronze-BX5-11

Monitor Audio Bronze BX5 jsou pohledné a překvapující – i když si tyhle sloupky na nic nehrají, potěší vás povrchovou úpravou i celkovým elegantním vzhledem, který působí hodnotně, navíc díky kompaktním rozměrům zapadnou nenápadně do jakéhokoliv prostoru. Snad i proto vás opravdu překvapí, jak objemný bas dokáže vyzářit nevelký měnič. Nebo to, jak „monitorově" působí pásmo středů a výšek. Navíc lehký, čistý a velmi uvolněný zvuk se snadno poslouchá a i když se spíše nedočkáte zvukové smršti, má právě tohle velmi nekonfliktní ladění své kouzlo v každodenním shonu a ruchu.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 17 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkný vzhled i výrobní kvalita

+ lehký zvuk

+ hrají příjemně a klidně

+ velmi pěkné středy

ZÁPORY

- hrají trochu rezervovaně, budete jim muset dopřát „akční" zesilovač

Thorens TD-190 - 12.790.-Kč

 

 
 

2015 01 13 TST Thorens TD190 1

Gramofony Thorens mají rozhodně výbornou pověst, snad i díky tomu, že z této švýcarské produkce vychází již od roku 1903. V posledních letech se nejvýraznějším produktem firmy stal „trojúhelníkový" TD 309 ze střední třídy, nejvíce produktů ale najdete v kategorii do 30 tisíc. Jedním z nejzákladnějších modelů je pak TD 190-2, vcelku jednoduchý, plně automatický gramofon klasických tvarů.

Thorens TD 190-2 nemůže být vizuálně ortodoxnější – velká základna z téměř centimetr tlustých MDF desek je upravena vinylovou fólií se strukturou, celkové zpracování je na danou cenovou kategorii velmi dobré. Možná je to i tím, že Švýcaři nevyrábí tento model v Číně, ale v Německu. Gramofon stojí na čtveřici velkých nožiček s odpružením.

2015 01 13 TST Thorens TD190 2

Vizuální dominantou je pod plastovým krytem hliníkový talíř o hmotnosti 0,7 kg, spočívající na plastovém podtalíři. Právě ten je roztáčen klasickým řemínkem za pomoci DC motorku s elektronickou regulací. Na talíři je klasická plstěná podložka.

Vlevo od talíře najdete třípolohový, relativně velký přepínač, jímž se volí rychlost otáčení – jako jeden z nemnoha gramofonů této cenové třídy umožňuje krom rychlosti 33 a 45 zvolit i 78 otáček za minutu. Na straně druhé je pak lehce vyvýšená plocha, na níž spočívají ovládací prvky i raménko.

2015 01 13 TST Thorens TD190 3

Když jsme u raménka, jde o model TP 19, tedy o rovnou dutou trubičku z nemagnetické kovové slitiny. Na hlavici je osazena MM přenoska Ortofon OMB 10, odpovídající základní kategorii gramofonu. Snadné nastavení vhodných provozních parametrů umožňuje nevelké protizávaží s cejchovanou stupnicí; magnetický antiskating lze opět nastavit snadno vroubkovaným kolečkem u základny raménka.

2015 01 13 TST Thorens TD190 4

Protože jde o gramofon plně automatický, vše potřebné zajistí pouhé dvě páčky. Jeden přepínač volí průměr přehrávané desky (17 nebo 30 cm), druhý spouští automatiku (tedy přesněji říká jí, že má počkat, až uživatel uvolní páčkou raménko a pak začne konat). Ta přesune přenosku nad první drážku a po dohrání zase vrátí do původní polohy. Automatika gramofonu funguje bezchybně a s velkým komfortem, pokud péče a rituály kolem vinylového přehrávání není vaším šálkem kávy a přesto se černých desek nechcete vzdát.

Na zadní straně najdete signálové kabely a zemnící drát se štědrou délkou 1 m, vše je pevně zakomponováno do těla gramofonu – i to však odpovídá jak cenové třídě, tak zaměření na co nejsnazší provoz.

2015 01 13 TST Thorens TD190 6

Gramofon Thorens TD 190-2 jsme poslouchali na elektronice Naim Nait XS,případně na NAD C370, alternativním zdrojem signálu byl Pro-Ject Elemental a phono předzesilovačem Pro-Ject Phono Box. Měli jsme možnost zkoušet pro vylepšení zvuku také závaží SSC Recordpoint. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30,Xavian Bonbonus, ale i Jamo C97 nebo Bowers&Wilkins CM6 S2 s podporou B&W ASW10 CM S2.

2015 01 13 TST Thorens TD190 7

V basovém pásmu gramofon, nebo spíše jeho přenoska, nabízí poměrně významný objem, nicméně velmi neuspěchaný, měkký. Definice tónů a oddělení jednotlivých brnknutí kontrabasu v „Run the voodoo down" Cassandry Wilson („Travelling Miles" | 1999 | Blue Note | 7243 8 5412318) není v rámci cenové kategorie špatná, vše by nicméně mohlo mít znatelnější impuls.

Střední tóny nijak nevystupují nad zvukový celek, jsou velice nekonfliktní – hlas Kate Bush v titulní skladbě elpíčka „The Sensual World" (1989 | EMI | 7930781) byl příjemně srozumitelný, poklidný a zcela prostý sykavek, kulatý a velmi neúnavný. Byla v něm cítit i energie a živost.

2015 01 13 TST Thorens TD190 8

V rámci entry-level kategorie jsou poklidné a přehledné výšky spíše výhodou, nemusíte se bát ostrosti nebo nacinkanosti. Na druhou stranu činely v „Turn to Stone" z desky „Out of the Blue" od ELO (1977 | Jet Records | KZ2 35530) rozhodně nezní plechově či tupě, naopak již začínají mít slušné prokreslení.

Celková umírněnost je znát také na neefektní, avšak ne špatné dynamice. Úvodní velký buben v „Lion in Winter" od Bee Gees („Trafalgar" | MFSL | 1-263) má již znatelnou hloubku a byť vás svou energií nekopne do žeber, důraz je znatelný a tón docela plný. Úderům také sluší větší objem a měkkost, s jakou je gramofon servíruje.

„Obsession" ze stejnojmenného alba Boba Jamese (1986 | Warner Bros. | 925 495-1) přinesla dobře přehlednou zvukovou scénu, celkově vřelejší a i když spíše hutnější, než vysloveně transparentní, nástroje bylo možné dobře rozeznat, bez vzájemného překrývání. Lokalizace pak byla slušná, odpovídající cenové třídě. V Cavově „High Boson Blues" („Live from KCRW" | 2013 | BS006V) byla scéna znatelná dokonce i v předozadním směru.

2015 01 13 TST Thorens TD190 10

Zvuk Thorens TD 190-2 je v dobrém slova smyslu jednoduchý a nekonfliktní. I starší nahrávky zní příjemně, vřelost, kterou TD 190-2 do přednesu vkládá, sice možná není audiofilsky puristická, ale to ostatně není ani plně automatický gramofon – ten je určen pro maximální komfort a tady si podávají ruku jak pohodlí ovládací, tak pohodlí zvukové. Thorens TD 190-2 je také již velkým, pěkně vypadajícím klasickým gramofonem, jeho automatika je skutečně příjemná na ovládání a pokud budete chtít pokročit s kvalitou zvuku, stačí nasadit lepší přenosku a samotné šasi by jí nemělo být brzdou. Za 13 tisíc tak můžete mít gramofon, který nese zjevnou genetickou výbavu firmy Thorens a může se stát fajnovým společníkem pro příjemně nenáročné přehrávání černých desek.

Kč 12 790,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ maximálně pohodlné a již slušně hrající řešení

+ máte pocit, že máte doma „velký" gramofon

+ hraje měkce a tedy nekonfliktně, příjemně

+ rozumná cenovka

ZÁPORY

- zvuk je přeci jen méně konkrétní (stačí ale sáhnout třeba po jiné přenosce)

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Horizon Trading Prague | www.thorensaudio.cz 

Teac LS-H265

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 1

Jméno TEAC (Tokyo Electro Acoustic Company) se v audio branži objevuje už desítky let, je dobře známé všem od profesionálů ve velkých studiích až po domácnosti milovníků hudby a zvuku. V raných 70. letech si japonský TEAC vydobyl dobré jméno jakožto výrobce špičkových nahrávacích zařízení, dnes nabízí jak nejvyšší high end pod logem TEAC Esoteric, tak klasické hi-fi v dostupných cenových relacích. Od roku 2012 firma také technologicky spolupracuje s neméně známou společností Onkyo, čímž nadále prohlubuje své firemní motto „Kvalitní prožitek".

Jenže, opravdu si může s plným sebevědomím stát za tímto heslem i u tak dostupného zboží, jako jsou LS-H265 za 5 990,- (podotýkáme, že cena je skutečně za jeden pár, nikoliv za kus)? Prý ano... Proto jsme rádi tyto ultralevné kousky přivítali v naší poslechové místnosti, abychom podrobili zkoušce ohněm patrně to úplně nejdostupnější, co si v oblasti reprosoustav může ještě dělat nějaké nároky na spojení s třídou high fidelity – však i leckterý supermarketový „bum-bác-bouch" systém stojí víc než právě TEAC LS-H265.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 2

Faktem je, že jakmile poprvé vybalíte tyhle drobečky z krabice, zpozorníte. Snad si i řeknete, že se v obchodě spletli, že tohle nemůžou být reprosoustavy za pět tisícovek. Neviděli jsme sice osobně verzi v černém klavírním laku, ale protože působí alespoň na fotkách ještě lépe než „naše" s ořechovou dýhou hlubokým lakem, téměř se zdá, že TEAC musí jen za povrchové provedení zaplatit víc, než je prodejní cena. Dýha je totiž skutečně nádherná a na naprosto přesně slícovaných (byť samozřejmě poněkud tenkých) MDF deskách skříně působí doslova luxusně. Když už jsme u provedení, čelní deska světlé verze působí skutečně nehodnotně, plastikově, i když je to znát hlavně v kontrastu s fantastickým provedením zbytku skříně – možná jde prostě o nešťastně zvolenou barvu, není to ani nic, co by nevyřešilo zakrytí dodávanou textilní mřížkou.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 3

To je ale co se týká vzhledu a hodnotnosti provedení jediná možná výtka (a soudě dle fotografie, tmavé verze se netýká ani ta). Ostatně, přes celkovou jednoduchou pravoúhlost maličké skříně (zaberou pouhých 18 x 29 x 26 cm), rozbité právě jen zaoblenou čelní deskou z plastu s dvěma náznačnými zvukovody, se drobečkové trošku pronesou. Váha jednoho kousku při již citovaných rozměrech činí téměř 4,5 kg. Na „mrtvou" ozvučnici to samozřejmě nestačí, ale snad to účinně zažene dojem, že jde jen o naleštěné bakelitové reprosoustavy.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 4

Stejně jako povrchové provedení stojí za pozornost i osazení měniči. Výšky má na starosti kopulka o průměru 20 mm, potažená vrstvičkou titanu, tedy poměrně luxusního materiálu, v dané cenové třídě vcelku neobvyklého. Vydrží tak bez zkreslení vyšší zátěž než látková obdoba, navíc je titan znám subjektivně vyšší bohatostí nejvyšších frekvencí. Woofer pak má průměr solidních 133 mm, lehká membrána z papíroviny je vybavena masivním vrchlíkem, který prý potlačuje nežádoucí vysoké frekvence. Extenzi basového pásma zajišťuje zadní bassreflexový nátrubek v poměrně kvalitním (nicméně ceně odpovídajícím) provedení. Plastiková je též vanička s jedním párem obyčejných, ale plně dostačujících zlacených reproterminálů.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 5

TEAC LS-H265 nabízí vcelku standardní parametry na danou velikost a koncept reprosoustav – 8 Ohmová impedance se pojí s nadprůměrnou citlivostí 88 dB. Udávaný frekvenční rozsah (bohužel bez specifikace tolerance – na základě měření by ale mohlo jít o + / - 6 dB) je na danou velikost slušných 54 – 40 000 Hz.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 6

Maličké regálky LS-H265 jsme poslouchali s rozličnou elektronikou, hlavně však s tradiční sestavou NAD C370 a Pioneer BDP-LX71. K dispozici jsme ale měli ze zesilovačů i NuVo Wireless či Chord CPM2800, ze zdrojů signáluPro-Ject Stream Box DS a Chord Red Standard. Pro srovnání jsme používali hlavně Xavian Bonbonus, částečně ale i Epos Elan 15Quadral Signo Avantgarde 80 nebo Harbeth Monitor 30, APS Aeon Titandome a Definitive Technology Studio Monitor 55. Kabely dodaly firmy Kubala Sosna, QUAD, Eagle Cable, Monster Cable, Vincent a ProAc. Čistotu napájení měl na starosti filtr Xindak XF-2000B.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 7

Jakkoliv se 54 Hz nemusí zdát jako kdovíjak úchvatná hodnota, snad v kombinaci s vědomím extrémně lákavé ceny a miniaturních rozměrů je subjektivní dojem opravdu výrazný. Dokonce se svými schopnostmi blíží ke skutečně povedeným Xavian Bonbonus s více než o třetinu vyšší cenovkou. Ty jsou ve spodní části pásma autoritativnější a výbušnější, ale drama umí LS-H265 vyvolat v míře neočekávané. Temná, hutná „Dedicated to..." od Allana Taylora („Closer to music vol. 3" | 2009 | Stockfish Records | SFR 357.4009.2) má opravdu solidní objem basového základu, podpořeného také solidní průbojností. Až explozivní, živý a pevný bas jako kdyby nepocházel jen z dvou relativně skromných skříněk. Snad jsme zprvu TEAC opravdu hodně podcenili, rozhodně nás ale basový výkon doslova nadchnul – zvlášť když jsme si zopakovali, že stojí pět, skutečně jen a pouze pět tisíc devět set devadesát.

Neméně pěkné, i když výrazně méně překvapivé jsou výšky – jejich objem je „tak akorát", možná až střídmý, TEAC LS-H265 díky kovové membráně ale nabízí výraznost a slušnou prokreslenost tohoto pásma. Činely ve Stingově „Englishman in New York" („Die perfekte Räulichkeit" | 2010 | stereoplay) jsou čisté, dobře čitelné a skutečně kovově pevné. Množství informací je ohromující spíše v kontextu dané cenové třídy, při poslechu máte však pocit, že zvuk je celistvý a rozumně vyvážený.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 8

„First Song" (Laurence Hobgood | „When the heart dances" | 2008 | Naim Jazz | naimcd112) zase ukazuje na pěkné, poklidné podání a slušnou srozumitelnost vokálů, zde konkrétně toho Ellingova. Také separace jednotlivých nástrojů je naprosto dostatečná, aby si reprosoustavy LS-H265 zasloužily plnohodnotné zařazení do kategorie high fidelity. Opět se tu potvrzuje i talent TEAC pro spodní oktávy, když drží pod dobrou kontrolou i Hadenův kontrabas a předestírá nám jej v realistických barvách s uspokojivou porcí informací. Znovu se i v této disciplíně mohou měřit s Xavian Bonbonus, i když zcela do jejich teritoria nepatří; přesto pouhá možnost srovnání vypovídá o mnohém.

Dynamický dech malých TEAC je velmi slušný, i když na skladby jako je Verdiho „Requiem: No. 2: Dies irae:" (diriguje Sir Colin Davis | Bowers&Wilkins + London Symphonic Orchestra) prostě nestačí (tak jako žádné podobné). Na druhou stranu už vcelku bez kompromisů stačí na „By the rivers dark" od Leonarda Cohena („Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262). Silný základ stoupá v mocných, energických vlnách a ani při vyšších hlasitostech (chce se říct kupodivu) v důrazu nepovoluje. Hlas pak zůstává čitelný, klidný a živý, a i když postrádá onu high endovou hloubku a komplexnost (znovu musíme zopakovat, že tak jako všechny podobně stavěné reprosoustavy), barva a realistická civilnost hlasu je....prostě fajn.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 9

TEAC LS-H265 se vcelku drží i tam, kde hudba poněkud přitlačí na pilu. Vůbec jim nevadí slabší kvalita nahrávky „Neonarcis" (Dymytry | 2012 | Metalgate | MGR-24312), ba naopak jsou velmi tolerantní. Pro maximálně energický dojem budou ale TEAC potřebovat také razantního partnera – čím více dravosti ve zvuku zesilovač má, tím lépe si právě u drsnějších žánrů vede. Nejsou to nicméně žádní metaloví „drtiči", při vytočení hlasitosti na hranice rozumného poslechu svou autoritu přeci jen ztrácí. I tak umí ale být tyto bedničky dostatečně rychlé, aby i svižný metal nepůsobil znuděně.

Nejvíce ale malým dvoupásmovým regálovkám obecně sluší akustické, přirozené nástroje a lidské hlasy, což definitivně stvrdila Gwyneth Herbert se svou deskou „Clangers and Mash" (2010 | Naim Edge | naimcd137). Třeba plesknutí dlaní ve skladbě „My Mini and Me" je skvělým měřítkem realističnosti reprodukce, TEAC si vůbec nevede špatně – suché, přesné plesknutí i vcelku dlouho doznívá. Stejně tak akustická kytara je podaná pěkně, nepadnete sice do mdlob z rozlišení a dokonalého podání, na druhou stranu vás ale nebude od příjemného, dlouhodobého poslechu zdržovat žádná nepříjemná charakteristika – LS-H265 jsou velmi „normální". Právě u kytary je znát, že se TEAC podařilo naladit výsledný projev „na pohodu".

TEAC LS-H265 jsou velmi, ale opravdu velmi levné. Vlastně široko daleko kolem jejich cenové třídy nenajdete nic obdobného – obzvláště nádherné je dýhování ozvučnice s hlubokým lakem (alespoň co se týká námi testované varianty), škoda jen, že mu nesekunduje i provedení čelní stěny – už tak je ale s podivem, že jen samotná dýha a lak nestojí na výrobu těch necelých 6 tisíc, které najdete na konečné cenovce. Přidejte si k tomu ještě pohodový, čistý a dobře čitelný zvuk, talent pro drama i solidní zátah odspodu, k tomu pěkné podání prostoru a vůbec vysloveně „normální" projev, který vám snadno dá zapomenout, jak „obyčejné" reprosoustavy vlastně posloucháte. Hledáte-li jednoduché, pěkně vypadající, slušně hrající a dlouhodobě příjemně zábavné reprosoustavy za cenu, kterou zaplatí naprosto kdokoliv, a která pasuje tyto kouzelné bedničky do role „těch prvních", případně „těch druhých" (ve smyslu druhého reprodukčního řetězce třeba v kuchyni, ložnici,....), nehledejte dále. TEAC LS-H265 jsou jednoduše řečeno horkými kandidáty na stupně vítězů v disciplíně cena vs. výkon do 10ti tisíc.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 25 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 400 Hz a výše, v pásmu 10 – 400 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 9 m1

Křivka frekvenční odezvy je u LS-H265 poněkud divoká, nicméně v (poněkud volnější) toleranci + / - 10 dB se tyto regálovky v pohodě „vejdou" v pásmu od 38 Hz až do slyšitelné hranice 20 000 Hz. Deklarovaný nástup na úrovni 54 Hz sice nemá žádnou udávanou toleranci, podle křivky jde ale o zhruba + / - 6 dB. Jak vidno, poslechově vnímaný dostatek basů je čitelný i z grafu. Celkově tak nějak frekvenční průběh odpovídá cenové kategorii, poslechově se nevyrovnanost ale projevuje libě.

2013-06-18 - TST - Teac LS-H265 9 m2

Impedanční charakteristika LS-H265 je naprosto spořádaná. Neklesá pod 4 Ohmy, zvláště pak tweeter je velmi nenáročný. Peak na hranici 90 Hz je zčásti zdeformován kmitajícím operačním zesilovačem, ale přeci jen by nemusel být tak výrazný. V praxi ale nebudou LS-H265 potřebovat nijak zásadně stabilní a výkonný zesilovač.

Kč 5 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nádherné provedení (s nasazenou mřížkou)

+ neuvěřitelný zvukový projev na danou cenu

+ umí zabrat i „odspodu"

+ pěkné podání prostoru

ZÁPORY

- přední panel vypadá opravdu lacině

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

Horizon Trading Prague

www.teacaudio.cz – horizontrading@email.cz 

+420 222 715 959

Stránka 1 z 2 - 12 položek celkem

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.